Teologický advent
Napsáno 10.12.2003
img images/clanky/kostel_forbelsky.jpg /img
V liturgických textech adventní doby je zmiňován celkem b čtverý
příchod Ježíše na svět /b. Zrcadlí se také ve své zhuštěné
podobě ve vyznání víry. To se stane i naším dnešním vodítkem touto
adventní meditací.
i „Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna
Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky.“ /i Tak se
modlíme každou neděli ve vyznání víry, v tzv. b Krédu /b. Syn
nebeského Otce. Je Bůh. Bohem Otcem b zplozený /b, ale ne tak, jako
se rodí lidé, Ježíš b není stvořený /b, není něco méně než
Otec, Ježíš je Bůh již od počátku a skrze něho je učiněn celý
vesmír. Ježíš se narodil b poprvé /b.
Krédo pokračuje: i „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil
z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se
člověkem.“ /i Sv. Pavel v listu Filipanům píše něco podobného:
„Způsobem byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám
sebe se zřekl, vzal na sebe způsob služebníka a stal se jedním z lidí“
(Flp 2, 6,7). Proč? Proto, b abychom Boha potkali a zamilovali si ho
/b. Sestoupil k nám, do každé naší bídy a bolesti. Jeho lidství
v sobě nese schopnost obejmout celé stvoření. Jak řekl sv. Irenej: i
„Co nebylo přijato, nebude spaseno.“ /i Spása pak představuje
právě b Boží objetí /b. Ježíš se stává člověkem, novým
Adamem, tedy z prachu utvořený, Duchem oživený. Stává se i prachem
země, aby i prach byl spasen. Narodil se a zemřel, aby i všechno, co se
narodí a zemře, bylo spaseno. Vše tak končí v náruči Boží. Proto když
se Ježíš narodil ze ženy Marie, narodil se b podruhé /b.
i „Vodu, kterou mu já dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím
k životu věčnému,“ /i říká Ježíš samařance (Jan 4, 14).
Křestní voda, do níž jsme byli ponořeni, nebo jíž jsme byli politi, je
Ježíšův dar. Křest je pramen věčného života. Z něho dáváme napít
i ostatním. Při křtu v nás byl počat Ježíš. Pokud se o něho dělíme
s druhými, zvláště těmi nejpotřebnějšími, Ježíš v nás roste a
znovu se den co den rodí do našeho světa. Odmítáme-li ho však, učí nás
církevní otcové, jedná se o potrat. Jaká je to pocta a zároveň
zodpovědnost b být nositelem Ježíše /b (řecky Christoforem), je
nabíledni. Ježíš se rodí b potřetí /b.
V adventu si připomínáme b ještě jeden /b příchod Ježíše na
zem: b Na konci věků /b. Jak slyšíme znovu v Krédu: i
„A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království
bude bez konce.“ /i Od nás se vyžaduje postoj bdělosti, prozíravosti
a odvahy jít mu naproti. Jak mu jít naproti? Apoštol Jan ve svém prvním
listě píše: i „Jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme
navzájem milovat“ /i (1 Jan 4, 11). Skutky milosrdné lásky jsou jako
stavební kameny, kterými dláždíme cestu vstříc Pánu, který přichází.
Víc než námaha, je důležitější ten, kdo po této cestě projde.