Koncert v Chotěboři

Napsáno 08.10.2007

b pátek /b

Čas se hrozně vleče a do pátku ještě daleko. Už od pondělí netrpělivě očekávám odjezd do Chotěboře, kde se má uskutečnit náš poslední podzimní koncert. Jelikož jsem se nemohl zúčastnit koncertu v Jablonném, byla to moje první a zároveň poslední příležitost si zahrát před úžasným publikem. Ale nebudu předbíhat!

Konečně vyšlo slunce! Je pátek! Honem si balím věci a mizím do auta. Urychleně vyrážím na dalekou cestu z města předepsanou padesátkou. Cestou mě však potkalo pár nepříjemných věcí. Na čtyři hodinky jsem byl spoután vzdělávacím institutem, dále pak povinnou prací u svého zaměstnavatele pro pozvednutí své životní úrovně a nakonec trocha bratrských povinností. Po tomto dlouhém a náročném úseku jsem zdárně dorazil do Králova Pole (stále ještě v Brně), kde jsem nabral našeho nejlepšího klávesáka Honzu Baroše!

Kolem 18h opouštíme naši rodnou hroudu a pozvolna se blížíme k cíli. Opravdu pozvolna … dvacátý první kilometr, dvacátý druhý kilometr, světelná křižovatka, dvacátý třetí kilometr, kruhový objezd, druhý kruhový objezd, stopař … stopař!?!? Dupnu na brzdu a Honza křičí: „Co děláš!!“ Po neblahých zkušenostech se stopováním jsem se rozhodl brát všechny nebohé stopaře. Ale nebyl to ledajaký stopař! Byl to „pravej nefalšovanej Chotěbořák“, což nám hrálo do noty. Ochotně nás navedl až k chotěbořské faře, na místo činu. Inu začal náročný víkend.

Po bouřlivém přivítání jsme unavení a vyčerpaní cestováním zasedli ke stolu s nespočetným množstvím buchet a obložených chlebů, abychom nabrali síly na večerní zkoušku. K našemu zklamání se však nekonala, jelikož nedorazily bicí, tudíž jsme nemohli rušit noční klid tak, jak jsme původně zamýšleli. A my neděláme nic polovičatě. Vyrazily jsem alespoň na krátkou poznávací procházku po městečku a pak hurá do pelechu. Ke spaní nám posloužily téměř všechny podlahy na faře a poskytli nám vskutku vysoký komfort! Spali jsme opravdu „tvrdě“.


b sobota /b

Sobota byla ve znamení zkoušení… a zkoušení… a zkoušení… a když byla chvíle volna zkusili jsme si to, co jsme si zkusit nestihli. Dopoledne nás kapelník rozdělil do dvou táborů. Ne však nepřátelských! Kapela obsadila kuchyni a pokojík k ní přilehlý a sboristé zabrali nejvyšší pozice – na kostelní věži. Úderem dvanácté naši andělští zpěváčci sestoupily z výšin, jelikož jim z dlouhého odloučení a náročného zkoušení strašilo ve věži. Kapela na tom nebyla o moc líp a tak jsem všichni doplnili energii vydatným obědem, který skvěle ukuchtila naše kamarádka a hostitelka Helenka. Po velkém obědě to chce velkou siestu! Inu stalo se a měli jsme hodinku volna na regeneraci všech hracích a zpěvacích svalů. Každý trávil volno po svém. Krátkou nerušenou chvíli spánku, čtením, umýváním nádobí, dojídáním zbytků nebo třeba fotbálkem. Zkrátka možností bylo mnoho. Chvíli před koncem poobědní siesty se sešli všichni sólisté do klučičího pokojíku a s Filipem a Martinem Beranem (našim odborným uměleckým dozorem – dozorcem ), aby si vyzkoušeli a zároveň nazkoušeli všechna zapeklitá místa ve svých písních a doladily hlasivky. Poté už následovala zkouška „hromadná“(„hro­madná“ ze dvou důvodů: Je nás hromada a hrajeme pohromadě ).

Jelikož pokojík, ve kterém jsme zkoušeli s kapelou nebyl, pro tak velké hudební těleso jaké tvoříme, dostatečně velký, rozšířili jsme se i do kuchyně. Ukázalo se to jako moc dobré řešení, protože se zpěváčci, i přes hlasitý doprovod, dobře slyšeli a hlasitost se dala regulovat zavřením nebo otevřením dveří do kuchyně:).

S chutí do toho a půl je hotovo! .. Jenže my to musíme umět celé! Pustili jsem se do druhé půlky zkoušení opravdu s vervou nám vlastní. Každá píseň zazněla nejméně 10×, než z úst našeho hudebního dozorce Martina zaznělo: „ to už celkem ujde, pojďme na další“. Po několika náročných hodinách hraní a zpívání už netrpělivě koukám na nástěnné hodiny a vyhlížím 19h. Nenápadně kolem nás pobíhající Helenka totiž připravovala večeři, která měla vypuknout právě v tuto hodinu. Když je ale potřeba důkladně cvičit, čas se vleče, a rafička u hodin ne a ne poskočit na sedmičku. On to Pán Bůh dobře vymyslel, jenom my lidská stoření trpíme leností. Nakonec nám ta dlouhá chvíle byla ku prospěchu, protože jsme o to dříve večer skončili a mohli oslavit narozeniny našeho bubeníkotrumpe­tistoflétnistoz­pěváka Peti Šilhavého, který úspěšně dosáhl plnoletosti. Připravil si pro nás náramné osvěžení ve formě zmrzliny a spousty sladkých a slaných dobrůtek. Nakonec jsme se ještě všichni pomodlili, poděkovali za nabitý den a honem upalovali do pelechu.


b neděle /b

Přestože je noc tak dlouhá, vždycky uteče jako voda a než bys řekl švec, už jsme zase vstávali a chystali se na skvělou neděli! Nadešel den, kvůli kterému jsem do Chotěboře přijeli. Den koncertní! Po rychlé ale vydatné snídani jsme se přesunuli do místního kostela doprovodit nedělní bohoslužbu. V Chotěboři je jen jeden kostel, kde se slouží nedělní bohoslužby, a tak bylo doslova narváno. Na konci mše ještě pan farář i náš kapelník Filip pozvali všechny farníky na naše odpolední vystoupení. Mše utekla jako voda a povinnosti spojené s přípravou odpoledního koncertu přišly na řadu. Naložit věci do aut, převézt je na místo dění do sokolovny, vyložit je, nachystat židle, setřít podium, postavit mikrofony a celou aparaturu… zkrátka bylo toho hodně a to jsme museli ještě šetřit síly na samotný koncert. Ale jak říká náš pan farář:“Pán Bůh se stará“, stihlo nás zasytit i náramně vypečené kuřátko od Helenky a všichni byli v čas na „place“. Půl hodinky před začátkem koncertu už začali přicházet první zvědavci z řad posluchačů a přesně ve 14 hodin byl sál místní sokolovny téměř plný. Koncert mohl začít.

Mohl bych teď popisovat jak která písnička se podařila nebo která se nejvíc líbila našemu přívětivému obecenstvu, ale jelikož to byl koncert natáčecí, z kterého také mimo jiné vznikne naše nové CD, budu šetřit slova a jak se nám to podařilo a kolik radosti přineslo a přinese naše hraní ostatním, necháme posoudit Vás samotné.

Víkend se nachýlil ke svému závěru a s ním pominuly i starosti spojené s přípravou koncertu a natáčení z něj. Byl to opravdu naplno prožitý víkend, naplno prožitý s Bohem v našich srdcích i hudbě. Je to velké povzbuzení do dalších dní a týdnů plných školy, práce i jiných povinností. Připomíná mi to, že Bůh je stále s námi, že s Ním jde všechno líp, s Ním jde všechno snáz a radostněji.

Přeji Vám a vyprošuji hodně Božího požehnání a radosti do dalších dnů. Rád bych ještě připojil velké díky všem, kdo se o nás starali, pekli a vařily, protože bez jejich pomoci bychom se neměli tak skvěle! Pán Bůh zaplať za všechny jejich dary.