Zkouška Večky na Vesmíru a Rychnově 2008
Napsáno 28.03.2009
Ha…Sportovní týden na Vesmíru. To bude mazec. To se krásně vyblbnu.
Tak přesně tohle jsem si myslela, když jsem nasedala na bus, co mě měl
dopravit do Deštného. Jo, tou dobou jsem ještě netušila, jakého ražení
toto vyblbnutí bude.
Oslovil mě nějaký Míra, kterého jsem znala jen z pódia s trubkou
u pusy. Prý jestli se nechci zapojit do Veky. Wow. No proč ne. Uklidila jsem
si kecky a šla zpievať. Poznala jsem nová děcka, nové písně… Mrtě jsem
si zazpívala, pokecala. Jo a vlastně jsem si i ten fotbal a volejbal
zahrála. Super zakončení prázdnin.
Moje druhé setkání s Vekou bylo maličko odlišné. Možná už proto, že
to nebylo na Vesmíru, alébrž v Jablonném. Nebo možná proto, že v pátek
jsme šli posedět ke kofole, která byla na stolečku. Ostatní měli přijet
až pozdě večer, nebo v sobotu. Tentokráte jsem si zazpívala jen
minimálně. Hlavně jsem hrála na kytaru. Vymýšlely se aranže, nebo se jen
tak blblo. Také jsme hráli na oslavě narozenin a posléze jsme byli pozvaní
na občerstvení, což rozhodně nebylo špatné. Celkový dojem?? Mrtě super
haluz mazec. Very good weekend.
A do třetice byla zkouška zas někde jinde. V Rychnově na faře. P. Petr
Stejskal nás přijal s otevřenou náručí. Teda myslím. Dovolil nám se
koukat na film. Dokonce nám ho i sám spustil…No když nás viděl, jak tam
s tím bojujeme… Po filmu jsme, myslím, už nic nezkoušeli. A šli jsme do
čínský restaurace. Nebo to bylo až druhý den? Ups tak teď fakt nevím.
Nuže dál. Celou sobotu jsme hráli a vymýšleli doprovody, tuším, že sbor
se ve vedlejší místnosti pokoušel zpívat…? :)
Nakonec jsme to dali dohromady a vida, nebylo to zas tak marný. No jo už
vím..do té restauračky jsme šli až dnes. A s plnými žaludky jsme se
byli projít po městě. Po této prohlídce jsme hupsli do hajan a spali a
spali a dobře se nám spalo! Druhý den nás čekala zkouška ohněm. Měli
jsme hrát na mši ve vééélikém kostele, kam se vešlo až móóóc lidu.
No dopadlo to snad dobře, rajčata po nás neházeli. Žel všechno jednou
končí, proto jsme se i my rozloučili a odštrádovali jsme si to do svých
domovů.
Pro mě to byli první a poslední zkoušky s Vekou. Moc ráda jsem vás
všechny poznala. Moc ráda jsem si s vámi zahrála, zablbla a pokecala. Je mi
to líto, moc ráda bych s vámi byla i nadále, žel můj den má jen
24 hodin a týden jen 7 dní. No jsem brzda. Nebo ne? Děkuji vám všem. Jste
bezva parta a přeji vám, ať vám to vydrží.
DÍKY Matla