Poutní advent
Napsáno 10.12.2003
img images/clanky/cesta_forbelsky.jpg /img
Moc krásným tématem, nad kterým můžeme nejen žasnout, ale i na vlastní
kůži prožít, je téma pouti. Homo viator, b člověk putující /b
z otroctví ke svobodě, z chaosu do řádu Božího království,
z rozptýlení ke sjednocení s Bohem a s lidmi, ze tmy do světla.
Před očima můžeme mít například b vysvobození izraelského národa
z Babylonského otroctví /b: Izrael, který obsadil zaslíbenou zemi,
postavil za krále Šalomouna chrám, ve kterém byl Bůh jakoby uprostřed
svého lidu. To vyžadovalo maximální snahu o svatost a čistotu života. Ale
Izrael se od Hospodina odvrátil a začal se klanět modlám. Proroci varovali
před důsledky, které vyplývaly z modloslužby, ale lidé jejich hlasu
nedbali. Proto upadli do otroctví, ztratili zemi, jež jim dal Hospodin do
dědictví. Vyhnanství je vyrvání z vlastních kořenů. i „Všichni
jako ovce zabloudili,“ /i konstatuje prorok. Izrael byl rozptýlen a
není více Božím lidem. i „U řek babylonských, tam jsme sedávali
s pláčem ve vzpomínkách na Sijón,“ /i zpívá 137. žalm.
Izraelský lid se ve vyhnanství, otroctví a duchovní tmě rozpomene na pramen
živé vody, tedy na svého Hospodina. A b Hospodin je vždy blízký
/b, slyší volání svých synů a dcer. Chce, aby spravedlivý žil:
i „Copak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad
synem vlastního života. I kdyby některé zapomněly, já na tebe
nezapomenu“ /i (Iz 49, 15). A protože Hospodin nemluví nikdy
naprázdno, ale pokud něco řekne, to také uskuteční, slyšíme: i
„Plesej, neplodná, která jsi nerodila, zvučně plesej a výskej, která ses
v bolestech nesvíjela, protože synů osamělé bude více než synů
provdané, praví Hospodin“ /i ústy proroka Izajáše (54, 1).
Izrael má b naději /b. Proroci srší slovy útěchy: i
„Potěšte, potěšte můj lid, praví váš Bůh. Mluvte k srdci
Jeruzaléma, provolávejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si
své provinění“ /i (Iz 40,1–2). Izraelský národ se připravuje na
cestu. Nový král Kýros říká: i „Hospodin, Bůh nebes, mi dal
všechna království země. ověřil mě, abych mu vybudoval dům
v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu –
Hospodin, jeho Bůh, buď s ním – se může vydat na cestu“ /i
(2 Par 36, 23).
Izrael bude znovu Božím lidem, zpřetrhaná pouta budou znovu svázána,
získaná svoboda zruší jho otroctví, do tmy duchovní smrti zazáří b
veliké světlo /b. Žalm 126 zpívá o tomto velkém Hospodinově díle
takto:
i „Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal.
Tehdy se říkalo mezi pronárody: Hospodin s nimi učinil veliké věci.
Hospodin s námi učinil veliké věci, radovali jsme se.“ /i
Podobně i narození Ježíše můžeme vnímat jako událost, která b
sjednocuje /b znovu po celém světě rozptýlený Boží lid, uzavírá
s nimi b novou smlouvu /b zpečetěnou později svou krví na kříži
a on sám je Emanuel, to je Bůh s námi, Bůh uprostřed nás. Podle
evangelisty Jana, je Ježíš „světlo světa“ (Jan 1, 9).
V době adventní si připomínáme, že tu b Ježíš již je, ale ještě
se nenarodil /b. Proroctví Izajáše praví:
i „Přichází jitro, ale ještě je noc.“ /i
(Iz 21, 12)
A jinde:
i „Lid, který chodil v temnotách, uvidí veliké světlo;
nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.
Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn“ /i (Iz 9, 1.5).
Máme i letos novou příležitost vydat se ze tmy k tomuto světlu. Je to
b cesta ke svobodě a důstojnosti /b, proto je sama o sobě
radostná. Nejsme bloudící, neboť máme jasný ale zatím skrytý cíl. Jsme
vybízeni v hledání Ježíše a jeho království. Toto Boží království
se začíná aktualizovat již dnes. Jak? Modlitbou a milosrdnými skutky.
Ježíš nás volá:
i "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a
já vám dám odpočinout“ /i
(Mt 11, 28).