Bůh je síla má a jak to teda bylo v Pustině

Napsáno 31.08.2011

VeKa se opět dostala do „formy“, když jsme poslední čtvrtek prázdnin, přesněji 25. srpna 2011, odstartovali společné soustředění v Pustině.



Pustina to fakt byla, je a bude, ale nenechte se odradit nepěknou otřískanou zdí, která na Vás za plotem a keřem, číhá. Vejdete a ocitnete se na dvorku velkého stavení se zahradou, sice bez květin, ale stejně pěknou. Uvnitř je vyparketováno, vykobercováno a uspokojivě čisto – zkrátka pěkné. :)


My, vekáči, kteří jsme přijeli dřív, jsme se samosebou přivítali a poté čekali na Míru, který si to valil autem horšího stavu s občasnými nechtěnými přestávkami z Vesmíru k nám do Pustiny. ( Upřesnění: Nebylo to jeho auto :D )


Né, kdo to přijel? No to je snad Míra. Tak jsme společně připravili dřevo na oheň a naší večeří se staly buřty. Mňamiky mňam. Přivítali jsme taky naše nové společnice, nové ozdůbky vekáckého sboru. Bylo úžasné, jak rychle mezi nás zapadly a s odhodlaností zapojily své hlasivky. Unavenost hrála roli, některé provázela už od setkání v Madridu. Šlo se spát a mohli jsme se pořádně prospat.


Je ráno, musíme vstávat! Tak to na nás samozřejmě nikdo neřval. Náš šéf nás krásně probudil kytarou. Přes hlavu? :D Taky ne, ale hrou na ní a také zpěvem. Následuje snídaně a jde se makat. Kapela se naladí a začne pro zpěváky vytvářet nový rajský doprovod a sbor se zatím rozezpívá, rozmluví mluvidla, pořádně artikuluje a „Byl jednou jeden domeček, v tom domečku…“ :)


Sobota.. jejda, dneska budeme nahrávat. Ale Ondra to s námi vydrží a my to zvládneme. První „pán“ na holení je kapela, zatím co sbor opět trénuje písně. Po několika pokusech i tomu se podaří nahrát své dvě písně a nakonec smyčce. Snídaně, oběd, večeře.. toto ale uteklo a před spaním ještě pro pár jedinců „klonová“ pohádka pro dobré spaní.:)


V neděli nám přijel až z Vesmíru odsloužit krásnou slunečnou mši Tom Hoffman. Naším dalším úkolem je natrénovat na blízký koncertek v Č. Kostelci. Ale myslím, že se nám zadařilo a tak jsme večer opět opékali a skvěle den zakončili modlitbou. ;) Byla ale chladná noc a jen někteří z nás se odvážili jít spát ven.


Dny utíkaly jako voda a nás dělila už jen noc do odjezdu. Jenže je tu ještě nevyužité pondělí. :) Po snídani jsme se opět sešli. Hráli a zpívali, co to jen šlo, aby byl výsledný efekt naozaj pěkný. Nejzajímavější byl však večer, kdy Staňký začal vyprávět o svém dobrodružství v Norsku, kdy se do pozdní noci, nebo brzkého rána hrálo městečko palermo a nebo, kdy si menší skupinka lidí udělala svou „noc filmových nadějí“ :) . Na filmy se koukalo přibližně od dvacáté hodiny až někdy do pěti. Ale stálo to za to.


A je tu ráno. Vstáváme, spěcháme. Nasnídat a uklízet. Dneska přece odjíždíme. Ach :( jak to ale uteklo. Stihli jsme i oběd a desert od Terečky, páč jsme si to nejspíš zasloužili. :)
Jedna hodina a všichni jsme si razili svou cestu do našich sladkých domovů. Moc si jich totiž neužijeme, protože pozítří máme jít do školy. Teda až na vysokoškoláky :D

Takže shrnutí… myslím, ne, já to vím. Všichni jsme si to užili a prožili spolu krásné společenství, dobrodružství a sjednocenost a to nejen v modlitbách. Určitě to celé kapele velmi prospělo a díky Vám všem. Díky Mírovi, díky Terečce. Díky Bohu… on je naše síla. Těším se na Vás všechny do Kostelce. Promiňte mé chyby v textu a mějte se skvěle.

Váš Palo