K adventu
Napsáno 12.12.2003
img images/clanky/kriz_forbelsky.jpg /img
i Když se světlo stáhne do svého příbytku,
na počátku bdění v temnotách,
když Bůh otevře svůj poklad
a rozestře jej po zemi,
když vyjdou a zazáří světlo hvězd
z vyvýšeného příbytku svatosti…,
chci zazpívat s moudrostí!
Každý můj zpěv bude ke slávě Boží,
má lyra i harfa zazní pro Boží úradky.
V bráně dne i noci
chci uzavřít smlouvu s Bohem.
A když nadchází večer i ráno,
chci pronášet své pozdravy.
Na začátku služby svých rukou a svých nohou
dobrořečím tvému jménu.
Na začátku vycházení i vcházení,
Když sedím i když vstávám,
když ležím na lůžku,
chci být pro Boha radostný a dobrořečit mu. /i
(Volný překlad závěrečného hymnu řehole Kumránské komunity v 1. stol.
po Kr.)
Snad je to už tak výmluvný text. b Náš život je zaměřen na Boha
/b. Kdyby se někdo zastavil, tak či tak jednou zemře a ocitne se před
Boží tváří. Prozíravější je jít Bohu vstříc. Někdo může
i utíkat. Někdo Boha oslovuje svou řečí. Jiný okrášlí své slovo a
zpívá. Zpěv, který jsem napsal do úvodu, je komentářem na 134. žalm:
i Dobrořečte Hospodinu,
všichni Hospodinovi služebníci,
kteří stojíte v Hospodinově domě
za nočního času.
Pozvedejte ruce ke svatyni,
dobrořečte Hospodinu!
Hospodin ti žehnej ze Sijónu:
on učinil nebesa i zemi. /i
V adventní době jdeme ze tmy ke světlu, které je Kristus.
I v nejtemnější noci máme bdít (stát v Hospodinově domě za nočního
času) před tváří Pána. On přijde. Znovu se narodí Marii, b znovu se
narodí do našeho života /b. Ten, který učinil nebesa i zemi, nám
žehná.
Zajímavá je úvaha v tomto kontextu o Marii: Maria jistě nespí. Bdí,
protože nese pod srdcem syna – Boha. Ve chrámu svého těla nese rostoucí
semínko stromu života, pramen vody živé, světlo světa. Dnem i nocí
sestupuje do svého nitra, stojí před svým Pánem, pozvedá své ruce a
dobrořečí Hospodinu (Velebí má duše Hospodinu, neboť shlédl na svou
nepatrnou služebnici…). Kdo se narodí služebnici? b Služebník
/b. Kdo se narodí královně? b Král /b. Ten, který stvořil
nebesa i zem, se narodí té, která je stvoření ze země.
Nejpožehnanější z žen se sama stává požehnáním, protože nosí pod
srdcem samo Požehnání.
Každý, kdo je narozen z Boha (pokřtěný), je současně tím, kdo v sobě
nosí dítě – Ježíše. Modlitbou a skutky milosrdné lásky b dítě
Ježíš v něm roste a rodí se /b, každým odmítnutím, zapřením a
hříchem je potráceno. Marie volila život pro dítě. A my? Kdo pozvedá
ruce ke svatyni i za nočního času, kdo chce být služebníkem či
služebnicí Hospodina, porodí pro druhé Spasitele, Ježíše.