Markův tanec

Napsáno 09.01.2004

img images/clanky/kriz2_for­belsky.jpg /img
K napsání následujícího zamyšlení mne vedlo několik podnětů a především má meditace pod zorným úhlem tance v Bibli a teologii. Když jsem došel až na konec Markova evangelia, vybavila se mi jeho b struktura /b. V biblistice se struktura zkoumá, ale mně často nebylo jasné, k čemu by měla sloužit, než k pouhému rozdělení textu. Dnes můžeme však najít v rozdělení, někdy přirozeném, někdy vykonstruovaném, pořádek, který se dá vyjádřit dokonce i fyzicky kroky a nebo zušlechtěnými kroky, tedy tancem.

Ještě než začnu, pozval bych vás, abyste si vzali pod ruce text Bible pro lepší orientaci. Používám ekumenický překlad Písma svatého.

Běh nebo tanec Markova evangelia roste hned z prvního verše. b První verš /b je jedním ze dvou vrcholů celého evangelia. Je pozváním vyznat víru: i „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“ /i (1, 1). Citovaný verš souvisí s druhým vrcholkem, vyznáním setníka pod Ježíšovým křížem: i „Ten člověk byl opravdu Syn Boží“ /i (15, 39).

Po tomto úvodu se rozvíjí nezřetelná řeka různých obrazů vedených více do šířky (Ježíš, který chodí sem a tam po Kafarnaum a Galileji). Jsou to jakési b jiskry /b, jimiž se v nás Marek snaží zažehnout již představený b oheň víry /b. Jako příklad nám může posloužit: i „Neboj se, jen věř!“ /i (5, 36), nebo: i „A kdo se ho dotkli, byli uzdraveni“ /i (6, 56).

Výrazný b předěl /b evangelijního vyprávění je v příběhu Petrova vyznání u Cesareje Filipovy (8, 27–30): i „A za koho mne pokládáte vy? Petr mu odpověděl: Ty jsi Mesiáš.“ /i Následující verš začíná: i „A začal…“ /i Jistě cítíme ne náhodnou podobnost s výše zmiňovaným prvním veršem: i „Počátek evangelia…“ /i

Ježíš, který procházel celou Galileou, uzdravoval nemocné a posedlé a hlásal evangelium všem lidem, se nyní vydává na b cestu do Jeruzaléma /b a věnuje se především svým učedníkům. Učí je následování po cestě kříže. V Markově tanci rozpoznáváme tříčtvrteční rytmus a pohyb už ne sem a tam, ale dopředu a dozadu.

První „trojdoby“ nalezneme záhy ve b trojí Ježíšově předpovědi svého utrpení /b (8, 31–33; 9, 30–32; 10, 32–34). Tyto úryvky se dají přirovnat k vlnám, jež nabývají na síle. Na vrcholu se zjevuje Ježíšova sláva (např. Proměnění na hoře 9, 2–13), která předchází propasti utrpení.

Se zjevením své královské moci při vjezdu do svatého města Jeruzaléma (11, 1–11) korespondují b tři spory /b s jednotlivými skupinami židovských představitelů (11, 27–33; 12, 13–17; 12, 18–27). Působení v Jeruzalémě se nám může zdát jako pohár žluči a nenávisti na straně jedné a důkazy Boží lásky a spravedlnosti zosobněné Ježíšem na straně druhé. Je to gesto otevřené náruči Boží a zaťaté pěsti i nenávistné obličeje židů. Je to pohyb Boha vstříc k člověku a couvání či obrácení se zády člověka od Boha. Všimněme si též b trojího setkání s fíkovníkem/b: Jeho prokletí (11, 12–14), uschnutí (11, 20–26) a příklad jeho plodnosti nebo neplodnosti (13, 28–31).

Velikým vykřičníkem: i „Bděte!“ /i (13, 37) přechází tanec do jiné kvalitativní roviny. Řekněme, že hudba se stává ještě výraznější. b Bdít je pro následovníka základním postojem tohoto tance. /b Gesto výzvy musí být velice výrazné, protože se přenášíme do té nejdůležitější fáze, jejíž předchozí kroky byly pouze přípravou. Ne nadarmo se o Markově evangeliu mluví jako o příběhu Kristova utrpení s rozsáhlým úvodem.

b Tanec Kristova utrpení /b můžeme rozdělit na tři základní kapitoly: 

1. úmluva proti Ježíši a poslední večeře,
   
2. modlitba v Getsemanské zahradě a soudní proces s odsouzením a 
   
3. ukřižování, smrt a pohřeb. Rozeberme si každou kapitolu podrobněji.
   

b První kapitola /b zahrnuje trojkrok: Rozhodnutí velekněží a zákoníků (14, 1–2), druhý krok vystoupí z polostínu do středu dění, kterým je Ježíš při pomazání v Betánii (14, 3–9), a třetí se vrací zpět do temného kouta zloby úmluvou Jidáše s velekněžími a zákoníky (14, 10–11). Tančíme pohyb z okraje a polostínu do středu a světla.

b Velikonoční večeře /b, která navazuje, je též složena z trojkroku: Příprava (14, 12–16), označení Jidáše jako zrádce (14, 17–21) a ustanovení památky na Ježíšovu oběť (14,14, 22–25). Tančíme gesty, která se pokouší vytvořit vzrůstající dynamiku. V posledním kroku Ježíš odkrývá učedníkům smysl utrpení trojím způsobem: 

1. Poslední večeře je spojena s Ježíšovou smrtí, v níž se zpřítomňuje spása, 
   
2. Ježíš ustanovuje novou smlouvu mezi Bohem a jeho lidem a konečně 
   
3. předehra konečného završení Božího království na konci časů.
   

b Druhá kapitola /b nám předkládá trojkrok v podobě 

1. cesty do Getsemanské zahrady (14, 26–31),
   
2. modlitby v zahradě, Ježíšovy samoty a neschopnosti učedníků bdít a ztotožnit se s utrpením svého mistra (14, 32–42) a 
   
3. vlastního zatčení (14, 43–52).
   

Učedníci utíkají na všechny strany. Jsou nazí. Nic z toho, co do nich Ježíš vložil, nezůstává, než stud lidské slabosti. Začíná se uskutečňovat to, co bylo v tomto posledním trojkroku skryto v Ježíšově srdci.

Druhý trojkrok druhé kapitoly je složen 

1. z náboženského procesu před židovskou radou (14, 53–65: Ježíš je odsouzen.), 
   
2. z Petrova zapření (14, 66–72: Ježíš je zapřen.)
   
3. ze soudu před Pilátem (15, 1–20: Ježíš je odsouzen!).
   

Proces před Pilátem je též budován třemi momenty: 

1. otázky Piláta (15, 1–5),
   
2. konfrontace s Barabášem (15, 6–15) a
   
3. výsměch a potupy vojáků (15, 16–20).
   

Z temnoty utrpení nám zazáří světlo odhalující b Ježíšovu božskou a královskou moc /b. Jeho majestátní mlčení je „výkřikem“ do světa: „Ano, jsem Král. Nemusím se zodpovídat za své jednání. Nemusím zjevovat svou moc. Světlo Otcovy slávy ji totiž činí zjevnou.“


img images/clanky/kos­tel2_forbelsky­.jpg /img
b Třetí kapitola /b Markova tance o utrpení Pána Ježíše nás přivádí do samého b středu dějin /b a kosmu – na Golgotu, což v překladu znamená Lebka.

Dovolím si udělat velice složité, možná pro někoho až nesmyslné spojení. Golgota znamená v překladu b Lebka /b. Lebka je podstatnou součástí hlavy. Toto konkrétní slovo má i abstraktní význam, který můžeme nalézt v samém titulu Bible: i „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ /i (Gn 1, 1). Celé Písmo svaté je třeba brát pod tímto kritériem. A celé dějiny stvořeného se na Golgotě ocitly na důležitém předělu srovnatelným se stvořením světa. b Na počátku nového stvoření stojí Kristův kříž. /b Tradice říká, že Kristus byl ukřižován na hrobě prvního člověka Adama. Adam je první člověk, stojí na počátku lidského rodu. Kristus na kříži visí jako první z nového člověka. A my jsme přišli k počátku nového stvoření – na Golgotu. Na počátku bylo slovo, na počátku byla láska, na počátku byl dar, dar života, na počátku byl kříž. Vše z nového stvoření se vztahuje ke kříži: b „Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k sobě,“ /b ubezpečuje nás Ježíš, „až usednu pevně, protože budu přibit, na svůj trůn…“

Ale vraťme se k našemu tanci a jeho stavbě, jeho krokům. Jen na pevných krocích spočine celá stavba tance.

Třetí kapitola též postupuje v trojkroku. První krok rozdělený na 

1. ukřižování (15, 20–26),
   
2. potupy (15, 27–32),
   
3. smrt (15 33–41).
   

Druhý krok: Pohřeb (15, 42–47).
Třetí: b naděje na vzkříšení a prázdný hrob /b (16, 1–8). Pro celistvost dodám, že úplný závěr Markova evangelia je dodatkem pozdější redakce, která kompletuje zvěst o Ježíši, není však v linii Markova uvažování.

Shrňme třetí kapitolu. Stále rychlejšími kroky přicházíme ke Golgotě. Když spatříme připravený kříž na vrcholku, strneme úžasem a hrůzou. Chvíle ticha je vystřídána pozvolna zrychlující spirálou bolesti. Vrcholem je ohromný výkřik a zastavení všeho pohybu světa. Strnutí přeruší trhající se opona chrámu. Nic, co předchází, již nemá cenu proti největšímu daru Boha pro své stvoření. A odpověď člověka je obsažena ve b vyznání římského vojáka /b, o němž jsem psal na začátku.

Následuje b dohra /b celé taneční skladby. Tu rozeznívají zpočátku pomalé tóny zapadající do nitra země spolu se třemi vytahovanými hřeby z Ježíšových rukou a nohou. Další tóny hladí Ježíšovo svaté tělo jako vonné oleje a další jsou tlumenou ozvěnou z temnoty Ježíšova hrobu. Tři tanečníci, Josef z Arimatie, Marie Magdalénská a Marie, protagonisté této taneční části, se pomalu rozcházejí na různé strany. Zaduní náhrobní kámen.


Na tři takty (dny) ztichne vše – b pomlka /b, která hovoří: i „Prach jsi a v prach se obrátíš /i, Ježíši, abys mohl spasit i ten prach. Byl jsi věrný. Splnil jsi svůj úkol.“

Do ticha zazní b libozvučný akord /b, jitřenka i „prvního dne po sobotě“ /i, a b trilek /b skřivánka ohlašující, že Otec života odmění životem svého Syna, zahájí slavnostní tanec Ženicha, Ježíše, který se vrátil pro svou nevěstu, Církev.

A to je závěr Markova tance. Je to jen pouhá meditace nad strukturou Markova evangelia. Meditace plná přirovnání, které mohou pokulhávat a pokulhávají v preciznosti. Za důležité považuji to, že b celý tanec je tancem boje a vítězství /b. Na něm se máme účastnit zvláštním způsobem i my. Kroky a gesta Ježíše, tanečního mistra, jsou gesta, která vedou ke svatebnímu tanci v Nebeském království.

P.S.: (Kdo nevěří, ať to zkusí.)