(ne)Obyčejné podzimní soustředění

Napsáno 22.09.2019

Začínal květen a vytvářel se plán na podzim. Jedním z dlouhodobých cílů kapelníka (tedy mě) bylo uspořádat víkend s VeKou na Horním Jelení. V rodišti několika členů. Prostory na tamní faře nejsou úplně ideální, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom přijeli.

Začalo to jako každé jiné soustředění. Měli jsme sraz v pátek večer a měli toho spoustu, co si po prázdninách musíme říct. I proto už jsme v pátek večer vůbec nestihli zkoušet a nechali jsme to až na sobotu, což se nám jednoznačně vyplatilo. Lepší soustředění, ale taky tikající hodiny v pozadí udělaly svoje a my jsme téměř celou sobotu zkoušeli jak na faře, tak odpoledne i přímo v kostele, kde jsme se připravovali na mši.

Zato neděle vypadala úplně jinak. Hned ráno jsme věděli, že tohle nebude jen tak nějaká neděle. Hned po snídani jsme šli ladit každý svoje nástroje. Ty externí i vnitřní. Krátká zvuková zkouška a ještě rychle fotka, ať máme nějakou památku. Začala mše. Rozjelo se to ze svahu. Hráli jsme a zpívali o sto šest. Všechno se nám povedlo a měli jsme připravenou dobrou půdu na náš slíbený koncertek po mši. Ten dopadl ještě lépe, posluchači tleskali a my jsme měli dobrý pocit z dobře odvedené práce. Ale všechno jednou končí a poté, co jsme vyčerpali předem připravený repertoár, jsme si plní nadšení vyslechli zasloužený závěrečný potlesk. Zbytek nedělního dopoledne byl ve znamení úklidu jak v kostele, tak na faře.

Po brzkém obědě jsme se všichni rozjeli domů plní zážitků a energie. Někdo při loučení prohodil mezi řečí: „Tak za rok zas!“ No, uvidíme…

Vojta Vlach září 2019
Kapelník Vesmírné Kapely