Nevěříte? Veřte!

Napsáno 20.01.2004

Kolem mne Pán působí. Lidé jsou šťastní. Důvěřují Pánu. A on jim, podle nich, pomáhá. Tahá je ze srabů. Jen mne se nic z toho nedotklo. Zmítám se v polostínu polovíry. Když se modlím, nevím, co si mám představit. Nikdy jsem nebyl u žádného zázraku. Měl bych Boha vidět v bližním, ale buď na to nemyslím a nebo ho v nich prostě nevidím. b Pane, dej mi více víry /b, abych v tebe uvěřil. Zjev se mi konečně.

To je úvod, který je docela dobře možný. Rozjímal jsem a i vás zvu tímto přečíst si b závěr Markova evangelia /b (Mk 16, 9–20). Učedníci se dozvídají: Zjevil se Marii. A za chvíli: Zjevil se učedníkům jdoucím do Emaus. Ale nevěří: To snad ani není pravda. Mají tvrdé srdce: Že by to byla přeci jenom pravda? Ne! To nemůže být pravda!

V celém úryvku je pak zjevení Ježíše apoštolům klíčovou a vrcholnou událostí. b Poslání hlásat „všemu tvorstvu“ /b je nutně vázáno na setkání se vzkříšeným Ježíšem. Zázraky jsou průvodci hlásání této radostné zvěsti a víry, že mocných činů je Ježíš prostřednictvím mé ubohé osoby schopen. A nakonec, kdo hlásá, tedy hlasatel, je provázen Pánem.

„Kdo prosí, dostává.“ Přál bych sobě i vám, učedníci Pána Ježíše, obrovskou b touhu setkat se s Pánem /b. Již dnes věřit lidem okolo sebe, kteří se již setkali se Vzkříšeným. Třeba Ježíše potkáte jako apoštolové „u stolu“, což klidně může být třeba při mši. A nebo i jinde: Kde bude Ježíš chtít.