O včelách

Napsáno 20.03.2003

Autor: Teodoretos z Kyrrhu

b Úvod /b

Při listování v patristické literatuře můžeme najít mnoho zajímavých myšlenek, které obohatí nejen náš rozum, ale i naši modlitbu a vztahy k celému stvoření. V těchto dnech, na počátku jara, kdy zažijeme bouřlivý zrod nového života, vám nabídnu několik myšlenek církevního otce Teodoreta z Kyrrhu o vztahu člověka a zvířat, zvláště na příkladu včel. Možná se vším souhlasit do puntíku nemusíme. I sám Teodoretos byl přístupný dialogu a jako každý jiný člověk ve vědomostech omezený. Přesto se u něho můžeme v mnohém učit.

b Kdo to byl /b

Než vám představím jeho myšlenky, je ho slušné alespoň krátce představit. Teodoretos z Kyrrhu byl posledním velkým teologem z maloasijské Antiochie. V Antiochii se narodil roku 393, stal se biskupem v Kyrrhu a svou diecézi řídil s velkou moudrostí a horlivostí třicet pět let. Řídil svou diecézi jak po stránce duchovní, tak i „časné“. Pro své město vybudoval akvadukt, opravil městské lázně, stavěl mosty. Zapojil se do velikých debat prvních ekumenických koncilů, ne vždy na té správné cestě. Nespokojoval se s povrchním přikývnutím na pravdy víry, nýbrž k poznání každé pravdy se probojovával. Zemřel roku 466.

Jeho dílo je velice rozsáhlé a zachází do všech oblastí teologie (exegetika, apologie, dogmatika a historie). Znal díla velkých řeckých filosofů Platona, Aristotela, Homéra, Demosthéna, Plotina, Plutarcha a dalších. Dovolte mi nyní vybrat z jeho apologetického De providentia orationes decem (Rozhovory o prozřetelnosti) myšlenku o příkladu zvířat, zvláště včel, pro tvora rozumného – člověka.

b Dovednost včel /b

Co znamenají pro Teodoreta včely? Říká: i Můžeme vidět, že i mezi nejmenším hmyzem, který létá, včelami, panuje komunitní a sociální život. Jsou to šiky tvorů se žihadlem. Vzdalují se buď samostatně nebo podle určitého řádu, krouží ve vzduchu, létají okolo lesů, nad loukami a poli, sedají na květiny, na listech a plodech a sbírají pyl, který ukládají v záhybech svého těla a na krku a vrací se tak na místo, odkud vzlétly; potom staví plástve, aniž by potřebovaly pravítko nebo úhloměr, a budují rovnoměrné hrany lépe, než nakolik může být narýsována geometry. Něco podobného přece nikdy neučinili lidé, kteří rozdělení na mistry a žáky, aniž by vynaložili velké úsilí a časovou námahu, aby přivedli svou dovednost ke zdárnému konci. Co podobného včelímu rodu, který, pracovitý a zamilovaný do krásy, se nedělí na žáky a mistry, ani se neučí dovednostem pod hrozbou biče nebo hole. /i

Jaký je tedy první příklad včel? Je to právě ona nádherná rozmanitost, účinnost v jejich práci, dokonalá organizace, tedy dělba práce. To vše je pak dílem Boží prozřetelnosti, která vložila dar dovednosti i tvorům bez rozumu.

i Včely, /i říká Teodoretos, i nabízejí lidem své velké a krásné úsilí, kterým je plod jejich práce – med – tak sladký a dobrý. Jako služebníci podřízení zákonu autority vylétávají z příbytků, sbírají to, co je užitečné, dobrovolně přinášejí své břemeno, budují s horlivostí, plní tekutým medem nádoby, jež pak opatřují pečetí, a tak med chrání jako poklad. Měli bychom, užívajíce plody těchto tvorů, zanechat nešetrných řečí o Tom, který nám tyto dobré věci dává. /i

b Život včel je modelem pro člověka /b

i Na prvním místě se nauč, jak velká jsou dobra, která přináší svornost. Neboť roje včel napodobují život ve společnosti; není u nich žádné soukromničení, ale společné je bohatství a nerozdělený je jejich majetek. Nemají procesy, nemají tribunály, protože nejsou jedna k druhé nespravedlivé, ani netouží mít víc než ta druhá. Vskutku, pouze o jednu věc se zajímají s důsledností: o práci. (…) Mají pouze jednu hlavu a té slouží. Mezi nimi panuje jednota a rovnost, žádná se nepovažuje za chytřejší, ale všechny směřují svou činnost ke společnému cíli, o kterém jsem mluvil. Člověče, ty který jsi bytost obdařená rozumem, uč se od zvířat bez rozumu. /i

Druhý příklad včel pro člověka je ten, že člověk, rozumná bytost, má volit to, co je u zvířat spontánní. Jako základní a nejdůležitější volba je pro Teodoreta spojení s Bohem. Bůh totiž ozdobil některé druhy živočichů bez rozumu různými přirozenými privilegii, které mají sloužit k poučení lidí nebo dokonce k jejich obžalobě.

Pak pokračuje: i Stvořitel nabídl plody pracovitosti včel, aby ponížil náš pyšný mozek tím, že ho postavil vedle ostatních živočichů. Proč jsi, člověče, sklíčený, když se díváš na včely, jak vykonávají umě dílo, ke kterému jsou určeny? Jistě, tvá ješitnost a nadutost je ponížena tím malinkým živočichem, který sice není obdařen rozumností, avšak je ti vzorem. /i To je třetí příklad včel pro člověka: i maličcí a nepatrní živočichové na jednu stranu slouží člověku, avšak současně tím, jak vykonávají své dílo, ponižují lidskou pýchu.

Teodoretos se snaží vrátit člověka do řádu, ke kterému byl stvořen. Člověk není všemohoucí: i Nezlob se, že nemáš křídla, neboť jsi byl obdařen moudrostí. Ty máš inteligenci, která je rychlejší než každý létavec. /i Člověk je obdařen důstojností.

Podle tehdejší mentality včely samy nabízejí med, jelen se sám nechá chytit, kůň se sám nechá ochočit, ryba ulovit, mezek zapřáhnout. Teodoretos dodává: i Tobě vskutku chce sloužit i slon, největší mezi pozemskými zvířaty. Všechna „nerozumná“ zvířata se svěřují tvé moudrosti a důvěřují ve tvou dobrotu. /i Jaký příklad se tu pro nás objevuje? Je to příklad poslušnosti. Poslušnost živočichů člověku je od jejich přirozenosti a ne rozumová volba jako u lidí. Poslušnost tak jde ruku v ruce s zodpovědností. Zodpovědností za přírodu, která nám chce sloužit a za naše vědomé rozhodnutí chránit ji a obdělávat ji s rozumností a pokorou.

Teodoretos poukazuje na řád, který panoval v ráji a na příklady lidí, kteří byli v jednotě s Bohem: i Adam dal jméno všem zvířatům a oni se nemuseli bát lidské přítomnosti. Stejnou jednotu s přírodou zakusil i druhý otec lidského pokolení Noe, když byl v arše pastýřem domácích stejně jako divokých zvířat. I Daniel zakusil harmonii se zvířaty, když byl vhozen do lví jámy. /i

b Závěr /b

Bible nás ujišťuje, že tuto harmonii s přírodou zakusíme jednou i my; jak píše starozákonní prorok Izaiáš: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit“ (Iz 11, 6).

Abych zakončil tématem včel, Teodoretos by měl radost, vrátím se k jednomu citátu z Bible: i „Poníženému pozvedne jeho moudrost hlavu a usadí ho mezi velmoži. Nechval člověka pro jeho krásu a nepohrdej nikým pro jeho vzhled. Včela je sice malá mezi létajícími tvory, ale to, co dává, je ze všeho nejsladší“ (Sir 11, 1–3) /i.