K prvnímu květnu

Napsáno 17.04.2003

*i Byl pozdní večer – první máj

• večerní máj – byl lásky čas.
  

Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech. /i*

Úryvek, který jste slyšeli, jistě všichni dobře známe, neboť Máj Karla Hynka Máchy jakoby pro každého Čecha otvírá bránu měsíce května a bránu jara.

Máchovy verše jsou hluboce lidské a konečky prstů se jakoby dotýkají těch základních otázek každého člověka: Když miluji, proč musím zemřít? Toužím se setkat s milovaným člověkem, ale proč nalézám prázdnotu noci? Ví někdo z těch, kteří mne soudí, co se odehrává v mém nitru? Láska má nejblíže k utrpení, a možná by se dalo říci, že utrpení má nejblíže k lásce.

i „Ach – ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? – Proč svůdce tvůj?
Má kletba -“ Leč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčení řetězů hřmot,
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. – /i

Ve druhém zpěvu je Máchovo vlastní hledání smyslu života. A můžeme říci, že se týká i mnoha z nás: Niterný boj – smrt, nebo život? Kolem je noc, jen jakoby v nás hoří malý plamínek života. Je slabý, plný obavy, že jej někdo sfoukne. Co přinese ráno? Dlouhé okamžiky čekání? Bude naplněno?

i Hluboké ticho – z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jakoby noční měřil čas,
zní – hyne – zní a hyne -
zní – hyne – zní a hyne zas. /i

Máchův Máj se odehrává ve dvou krajinách: v nitru člověka a v přírodě, můžeme říci v nádherné zahradě, která je kontrastem toho, co se odehrává právě uvnitř. Příroda je viděna okem lásky a okem utrpení, okem svobody nebo v okovech. Vězeň je vyveden z temnoty a stísněného prostoru sebe sama. Je rozhodnuto. A on novýma očima vzhlédne k nebi a zpívá:

i „Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jež rozsmutnivše sebe
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! – /i

Přeji vám krásně prožité jarní, květnové, májové dny.