Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou

Napsáno 19.08.2002

Chtěla bych se s vámi podělit o pocity ze setkání ve Zďáru nad Sázavou, kde jsem působila jako členka přípravného týmu hudby – VeKa. Samotnému setkání předcházel b přípravný týden /b. To jsme zkoušeli, pilovali, ale měli i volno na odpočinek. Já jsem se na Žďár b těšila /b, ale měla jsem i b strach /b, jak dopadne náš výkon, jelikož Žďár je takovou b největší akcí /b, co jsme zatím měli (krom koncertů, diecézek apod.)

Už jsem ve Vece od začátku a líbí se mi v ní. Samozřejmě ani ve Žďáru nebylo vše ideální, občas vládla nervozita, stres, únava, ale pak i velká b radost /b, když člověk slyšel pochvalu. Střídali jsme se s druhou kapelou – b Paprsky /b a občas jsme s nimi hráli na paralelních akcích. Hráli jsme v kostele, klášteře, v kině i na pódiu. Pomáhalo nám a podporovalo nás mnoho lidí (zvukaři, propagace, dílny, kněží, stravovatelé, …).

Někdy jsem byla velmi b unavená /b a měla pocit, že už to nezvládnu. Např. v pátek, kdy jsme hráli ráno na pódiu, odpoledne na b setkání HK diecéze /b a večer opět na pódiu. Ale je zajímavé, jak b člověk dostane od Pána sílu /b, aniž by si myslel, že ji má. To neříkám jako frázi, ale jako zkušenost – hlavně ze Žďáru.

b VeKáči a VeKačky jsou skvělí lidé /b, kteří dělají hudbu se zájmem a láskou a obětují tomu čas i peníze. Ale vyplatí se to. Když se podíváte z pódia na b tisíce jásajících mladých /b, kteří vám fandí, je to krásné. Celkem celé setkání bylo prostě b krásné a výjimečné /b (i když už jsem se několika zúčastnika – Řím, Sv. hora, …) a to díky této skupince a skvělým lidem, kteří se podíleli na tomto setkání.

Chtěla bych poděkovat našemu kapelníkovi b Jirkovi Šimonovi /b a b Honzovi Jakoušovi /b a dalším lidem z přípravného týmu. A tak i přes špatné počasí a různé povahy se dá zažít v dnešní době krásné společenství mladých věřících se svými pastýři.