Lidovecký ples v Náchodě II
Napsáno 11.02.2003
img images/clanky/lidovy_ples5.jpg /img
V sobotu 8. února jsme měli (jak psal Jiřík ve svém Vánočním dopise)
„nepovinnou“ akcičku v Náchodě. Konal se zde Lidovecký ples a při té
příležitosti, když už jsme se sešli, jsme si společně zahráli při
nedělní mši svaté.
Pro mě začalo celé setkání v Hradci, kam jsem přisupěl vlakem. Na
nádraží jsme se pak posbírali až do skupinky čítající sedm lidí. Po
chvíli napjatého očekávání přijel náš autobus a my jsme se mohli vydat
na cestu. Rozsazeni po celém autobuse jsme trávili jízdu každý jinak, ale
b všichni jsme se těšili, až se opět uvidíme s dalšími lidičkami
z Veky /b.
Petíšek a jeho parta.
V Náchodě jsme byli chvíli po 15-té hodině a proto jsme se vydali
k Šimonom (chtěl jsem napsat svižným krokem, ale naše chůze měla do
svižné krapánek daleko). Cestou jsme potkali ještě Alenku (Martin Beran
hned zazpíval část písně Alenka v říši divů…). Během deseti minutek
už jsme byli v našem dočasném útočišti. Čas nás ale popoháněl,
protože v nedalekém kostelíku již čtvrt hodiny ta větší část Veky
zpívala a prováděla zkoušku. Po rychlém přivítání jsme se hned pustili
do práce a byla to opět b bezva nálada, kamarádská atmosféra a
určitě i radost z toho, že se zase po dlouhé době vidíme /b, co
nám pomáhalo a dodávalo energii k tomu, abychom mohli oslavovat Pána
našimi písničkami. Přestože se nás pokoušela zima odradit, nedali jsme se
a vydrželi jsme v kostele zpívat asi dvě hodinky. Nazkoušeli jsme některé
věci na druhý den, ale hlavně jsme si užili plno legrace a každému se na
tváři rozprostíral úsměv (b od ucha k uchu /b – možná že to
byl důsledek zimy, kdy některým zamrzl úsměv na rtech, ale to se nedalo tak
přesně rozpoznat:+)
img images/clanky/lidovy_ples6.jpg /img
Následovala občerstvovací chvilka, kdy pro nás Šimonovi připravili
výbornou večeři. Bylo nás do kuchyně trošku více, ale nakonec jsme se tam
nějak naskládali. Někteří kluci zůstali stát (asi aby měli přehled –
ale takovému Martinovi B. se to nevyplatilo, neboť se okolo nás neustále
plazili, podlézali nás nebo všelijak odstrkovali nejmenší členové rodiny
Šimonových. A jeden z nich jej při náhlém pohnutí – nejen mysli, ale
i celého těla – zasáhl kamsi a Martinův výraz bych vám nepřál
vidět. b Ale ostatní se bavili. /b Takže Martin opět splňoval svou
roli baviče:+). Podle toho, jak byla plná kuchyň, bych řekl, že nás tam
bylo opravdu hodně – momentíček, rychle to spočítám … hmmm, tak jsem
došel k výsledku mezi 15 – 20 lidičkami. No bylo nás tam opravdu hodně
a chci touto cestou ještě jednou vyseknout hlubokou poklonu a velké b
poděkování všem zúčastněným členům rodiny Šimonových /b, která
se o nás starala opravdu parádně. Děkujeme!
Po večeři se šla děvčátka připravovat na hlavní bod večera – ples.
Kluci to tak moc neprožívali a proto si šli s klidným svědomím
prohlédnout fotky na počítač (nevím, co se odehrávalo v dívčím pokoji,
ale dá se to odhadovat a něco si i člověk domyslí:+). Takže teď na
hodinku jsme jen s klučičí částí Veky. Po nanošení slamníků se šly
holky parádit a my jsme se zmáčkli okolo computeru. Po shlédnutí fotek
z Vesmíru, natáčení a Hradeckého koncertu (i všemožných jiných) jsme
se začali zajímat o to, jak vznikl obal k našemu CD. Pája se ukázal jako
opravdu již vyspělý pracovník s PC a v rychlosti nám vše vysvětlil.
Přece jen se čas již začal nachylovat a tak se někteří kluci šli
převlékat. Během těch posledních deseti minut pak vznikl nový (mírně
poopravený) obal pro limitovanou sérii našeho CD, které samo o sobě také
doznalo změn… Neděste se, to vše bylo jen v našich myšlenkách, ale
nový obal opravdu je (ovšem není to podívaná pro každého, takže
nedoporučuji slabším povahám).
img images/clanky/lidovy_ples7.jpg /img
Když se chlapci vyblbnuli a děvčata vypravila (b musím uznat, že jim to
slušelo /b), vypravila se skupinka směr Sokolovna. Opět jsme žasli, jak
to mají Šimonovi zařízené – do školy cca 45 kroků, do kostel asi
o 30 kroků více, do ZUŠky taky okolo 75 kroků a do Sokolovny celých
200 metrů. No nic… Po zaplacení vstupného se naše kročeje ubíraly hned
k tombole, která vypadala opravdu lákavě. Leč – nemůže vyhrát
každý. Stoly jsme měli hezky situované, jen občas docházelo k problémům
s místem a procházením okolo již sedících a schvácených tanečníků
(no tanečnic spíše ne, jelikož holek bylo o několik více a tak si
stíhaly docela slušně odpočinout). Po chvíli přijela k vedlejšímu stolu
banda z Červeného Kostelce a tak jsme byli kompletní pro tento večer.
Po začátku plesu už to vše mělo rychlý spád – tančení, odpočinek,
tančení, pauza, tančení, odpočinek, tančení… no a tak pořád do
kolečka. Ples neustále nabíral na obrátkách a b myslím, že jsme si ho
pořádně užívali /b. Když přišla chvíle tomboly, koupil si každý
nějaký ten los (někteří i víc losíků), ale spíše jsme mohli
obohacovat své duševní poznatky o citáty známých osobností. Holt není
každý den posvícení, ale přesto někteří od našeho stolu vyhráli. b
Jirka Šimon získal dort /b, na kterém jsme si společně pochutnali.
Vše jsme to zajedli nakládanými okurkami (výborná kombinace:+). Až do
konce plesu jsme pak řádili (no… tak jsme tancovali, co kdo uměl) na
parketu a bylo to moc bezva. b Často jsme dostali záchvat smíchu
z nějaké taneční kreace některého z tanečníků. /b
img images/clanky/lidovy_ples8.jpg /img
Ples se, myslím, povedl naprosto na výbornou. Potkali jsme se nejen se
známými,ale často i s novými tvářemi a velice pěkně jsme si to užili.
Škoda jen, že všechno krásné tak rychle končí, a tak i tento ples
dospěl ke svému konci. Když už se nepovedlo vytleskat kapelu, ještě
chvíli ti nejvytrvalejší b tancovali na svoji muziku /b. Nakonec už
nás na sále moc nezůstalo a tak jsme se také sebrali a vyrazili směr naše
spacáky. Za zmínku ještě stojí dva pytle mouky, které vyhráli Šimonovi.
Pak už každý rychle zaplul na svůj slamník či postel a chrupky,chrupky.
V neděli nás Jirka vzbudil asi v 8 hodin a pro některé to nebyl zrovna
nejpříjemnější zážitek. Po skvělé snídani, kdy jsme se mohli
výtečně posilnit na nadcházející výkon, byla ještě jedna zkouška
v kostelíku (v tom 75 kroků vzdáleném). Čas nemilosrdně utíkal a bylo
hodně věcí, které jsme chtěli zkusit. Přestože jsme to všechno nestihli,
b byla mše /b (při níž jsme mohli slavit i křest nového
křesťánka – přesněji křesťanky: Terezie Marie) b opravdu vrcholem
našeho setkání /b. Závěrečná Řeka radosti nás vyslala každého
opět svou cestou s poselstvím… Teď už záleží jen na nás, jak ho
dokážeme předávat dál.