Zkouška na Vesmíru I

Napsáno 05.07.2003

V sobotu 21.6. večer se opékaly buřty. Ve chvíli, kdy mně byla znemožněna účinná obrana z důvodu většího sousta, přiskočil ke mně Pája Šimon a … prý bych mohla také něco napsat do naší kroniky. Opravdu jsem se chtěla hájit, že jaksi nemám básnické (ani slepé) střevo, ale b udolal mě /b. Tak mně prosím držte palce, ať ze mě vyleze něco duchaplného. Děkuji. :-)

Naše 1. červnová b zkouška na prázdninové akce /b VeKy započala jako obvykle v pátek večer. Já jsem dorazila až po 20. hodině a to už byly dělené zkoušky (kapela+sbor) pěkně rozjeté. Děcka stihla za tu dobu odvést pěkný kus práce. b Nové písně, nové aranže, noví lidé…/b Den jsme zakončili mší svatou. Tedy někteří. Někteří se poté ještě slezli na různých místech Vesmíru a b slavili /b maturity, zkoušky a nebo „jen“ to, že jsme prostě zase spolu.

V sobotu převážná většina z nás vstala v 7:30 za zvuku kytary (jak je to na Vesmíru obvyklé) a po snídani pro tělo i duši začala kapela zkoušet, byť v omezeném počtu. Hanka s Martou jely do Hradce na křest kamaráda a Káťa na svěcení kněze – ty musely chuděry vstávat před 7. hodinou, zato já jsem se jaksi nemohla dostat ze spacáku… Ovšem v půl jedenácté mě vzbudil b něžný zvuk saxofonu /b. Chtěla jsem se nenápadně vplížit mezi zpěváky, ale byla jsem odhalena Jiříkovým ostřížím zrakem :-). Zde bych mu chtěla nastotisíckrát poděkovat, že mě spát nechal, poté nevykrákal za vlasy, ani jinak exemplárně nepotrestal (je to totiž náš hodný šéf), a to přesto, že jsme toho dne měli vzácnou návštevu – b samotného Honzu Jakouše /b!

Po vynikajícím obídku (Díky, Míšo a spol.!) následovala siesta, ve které spolukapelníci b proháněli mičudu /b a velký kapelník sólisty a taky dorazily holky z Hradce. Hrálo a zpívalo se pak ještě odpoledne a večer. Přestávka byla učiněna na mši (i když to byla taky taková malá zkouška) a na již zmíněné b buřtíky /b. Poté se opět cvičilo až do padnutí. Do spacáků.

Neděle začala neobvykle. Budíček v 7:00, v 7:30 však nenásledovala snídaně, ale mše svatá. Ptáte se, jak jsme se stihli během půl hodiny probrat a dostat se až dolů do Deštného? Odpověď je jednoduchá: Požádali jsme o. Pavla, aby s námi slavil b mši na Vesmiru /b. (Takže jsme se nikam nemuseli přesunovat.) Ochotně nám vyhověl, ale museli jsme slíbit, že další neděli už zahrajeme v Magdaléně. Proto jsme se opět s vervou chopili nástrojů a not, a kdybychom postupně neodpadávali, tedy neodjížděli domů, že už pomalu nebylo s kým zkoušet, vydrželi bychom určitě … no mnohem dýl.:-)

Třeba do dalšího vikendu – na který jsem se osobně móóóc těšila a věřím, že ostatní taky.

PS: Omlouvám se našemu webmasterovi, spolukapelníkům a všem našim fanouškům za časové zpoždění svého zápisu; a přesto, že docházelo k menším výpadkům mé učasti na zkouškách – viz výše, takže nemohu v úplnosti vylíčit, co se dělo za mé nepřítomnosti (nejsem ideální člověk na kroniku :-)), věřím, že mohu zdůraznit – b jsme skvělá parta!!! /b Díky všem.