Po prázdninách

Napsáno 29.09.2003

img ./images/clan­ky/mentorella1­.jpg /img
Dnes v noci jsem dostal chuť b bilancovat prázdniny /b. Poslední kapku k odhodlání rozdělit se o své myšlenky způsobilo přečtení článku Rubena Bisera Na prahu třetího tisíciletí, otištěného v časopise Teologické texty, 3/2003. Něco z tohoto článku vám odcituji, protože jsem se s ním vnitřně ztotožnil. Jen ještě na úvod poznamenám: Bude to možná dlouhé, proto mi věnujte trochu víc trpělivosti. A pak se nebojte, že budu mluvit b o teologii /b. Mnoho křesťanů se tohoto slova bojí, protože si myslí, že mu nebude rozumět. Mnohdy jsou však teologii blíž, než si sami myslí.

i V okamžiku, kdy má člověk udělat nějaký rozhodující krok, padne na něj pocit úzkosti a pořádně si na něj zasedne, takže chvílemi jako by dostával určitou podobu. /i Vnímal jsem to vlastně po celé prázdniny, kdy jsem se setkával s nejrůznějšími lidmi. Můj táta někdy říká: „Tak do toho šlápni, ať to smrdí.“ A jinde svatý Pavel používá krásné čtyřsloví: Křesťan by měl mít „smělou jistotu a radostnou naději“. Ptal jsem se, proč potkávám tak málo lidí hlásících se k víře, avšak majících b tak málo „jiskry“ /b. Je to možná proto, že obsah jejich víry, nebo řekněme motiv proč věřit, je prázdný, mlhavý, neurčitý, že neví, komu uvěřili. Jejich víra vypadá jako ořech bez jádra – zbyla pouhá skořápka. Co je lékem? b Vědomí, že Bůh je přítomen stále, /b každou minutu, všude, b třeba i na záchodě /b.

Ptal jsem se jednoho děvčete, kdo je pro ni Bůh. Dlouho hledala odpověď. b Kdo je Bůh? /b To je opravdu problém, protože jak mohu žít každodennost z víry (tedy osobního vztahu s Bohem Stvořitelem, Spasitelem, Posvětitelem), když jej neznám. „Já to nedovedu popsat,“ slyšel jsem také. Prý to není důležité.

Já si myslím, že je. A znovu svatý Pavel kdesi píše, abychom byli připraveni stále b svědčit o důvodech naší víry a naděje. /b Bůh věřícímu člověku přichází vstříc ne s autoritou všemohoucího pána nebes a země, nýbrž s autoritou učitele, který mu chce říci to nejdůležitější myslitelné – sám sebe. V tom spočívá bohatství a štěstí křesťanské víry. (…) Tak ale namísto nevědoucího a podřídivého služebníka vstupuje zasvěcený partner a přítel, jak ho vyžadoval Ježíš janovského evangelia (Jan 15, 15). Jsou opravdu šťastní věřící, kteří tak Boha chápou, byť by jim bylo mnoho dalších skutečností božích zatím skryto.

Bůh si nelibuje v oslabování vůle k životu a překážení vlastnímu kreativnímu vývoji člověka. Není mu milé to, co křesťanu připadá těžké a bolestné. b Bůh si přeje, aby každý byl šťastný /b, spokojený atd. Křesťanství není asketické náboženství, ale terapeutické. Budhovi šlo při jeho zásahu do akčního centra člověka o pokus vymazat vůli člověka k bytí a k životu. Naproti tomu Ježíš směřuje k jeho přetvoření v Boží dítě a v občana Božího království. A dále: Křesťanství není mravnostní, ale mystické náboženství. Jde vždy o vztah. Touha po b sblížení /b s tím, kdo mě má radši než vlastní rodiče, či nejlepší kamarád. Kdo by snad tomu nevěřil, ať začne číst Písmo.

Během prázdnin jsem se dal do dlouhého rozhovoru s jednou paní, která je ve věku našich rodičů. Snažil jsem se jí vysvětlit, v čem se liší její generace věřících v Krista s generací naší. Křesťanu dneška b nestačí pouze přijmout víru svých předků /b. Je třeba, aby do své víry mnoho b investoval /b, aby o ní b přemýšlel /b a aby se b vzdělával /b. Vím, zní to velice nepopulárně, ale znovu opakuji, musím něco vědět o předmětu své naděje. Nejen kvůli druhým, kteří by mě mohli nachytat na švestkách, že něco nevím, ale i kvůli sobě. Křesťanství se vydalo na cestu ke svému středu: od víry z poslušnosti k víře na základě pochopení, od víry z vyznání k víře na základě zkušenosti a od víry z výkonu k víře na základě odpovědnosti. To jsou moudrá slova a velice hutná, co se obsahu týká.

Ke b vzdělání /b ve víře bych se ještě vrátil. Během prázdnin jsem se bezpočtukrát setkal s lidmi, kteří měli tak málo vědomostí o Písmu, o liturgii, o církvi, tedy o základech a pilířích samotného křesťanství a žili pouze z intuice, pocitů a vtlučených morálních poučkách bez vysvětlení proč. A pak se v konkrétních problémech potácejí a řeší je spíš jako pohani. Někdy dokonce nemají ani zájem jít za svými otázkami a hledat na ně odpovědi.

Nebojte se proto b přemýšlet a studovat, i přesto, že to bolí /b. Nebojte se b ptát se na tělo /b, nejen povrchně konverzovat o tématech, která jsou mnohdy opravdu povrchní. Nebojte se otravovat kněze, jak nás k tomu vybídl pan biskup Paďour v Třešti, a nebo b i mě /b, kterého jste v Jičíně na koncertě nazvali i kapelním bohoslovcem /i. Já jsem stále na emailu, najdu si rád čas, nebojím se slyšet i problémy a budu si připadat prospěšný. b Ponesu vás k „prahům apoštolským“. /b

S objevením kreativity víry jde ruku v ruce objev společného působení celého společenství věřících. „Nikdo neví, z jakých – možná prostorově velmi vzdálených nebo časově dávných – existencí věřících lidí je živena jeho vlastní víra,“ říká R. Guardini ve své pozůstalosti dochované „Existenci křesťana“ připojuje: „zrovna tak málo, jako málo ví o tom, které lidi s sebou nese on sám“.