Úterý 19. srpna 2003

Napsáno 02.09.2003

Začátek tohoto dne se mi moc nepovedl. Byl jsem totiž jednou nejmenovanou osobou ujištěn, že je snídaně až v 7:45, a tak jsem si trochu přispal. Když jsem ale přišel do jídelny, bylo už po snídani a začínalo se zkoušet. A z toho plyne poučení pro příště – b abych se najedl, je lepší pořádně poslouchat a nikoho se na nic neptat /b. Oběd jsem si už ujít nenechal, takže po nasycení ducha při dopoledním programu, který jsme hudebně doprovázeli, jsem konečně nasytil i tělo.

Tento den jsme měli poprvé možnost zúčastnit se odpoledních b diskusních skupinek /b. Z ohlasů jsem pochopil, že se nenašel asi nikdo, komu by se skupinka, kterou si vybral, nelíbila. A navíc to pro nás bylo b odreagování /b od hraní a zpívání, které jsme už opravdu potřebovali.

Večer jsme hráli při mši svaté. První polovina se povedla, druhá moc ne. K tomu se do nás pustila únava … a rázem tu byla pěkně chmurná nálada. Moc mi ale pomohlo asi hodinové večerní posezení s „kapelním kaplanem“ Vláďou Brokešem. Měli jsme za úkol objevit aspoň jednu věc, která nás na tomto dni zaujala. A když jsem tak poslouchal, co kdo říká, uvědomil jsem si, že b tenhle den byl vlastně moc krásný /b. A v krásném dni už nemá chmurná nálada místo…

A ještě malá poznámka pro čtenáře z řad mužů. Pokud někdo z vás váhá mezi kněžstvím a manželstvím, b běžte za Vláďou /b. Večer jsem se totiž zúčastnil jeho povídání na téma „radosti kněžského života.“ Až to uslyšíte, tak už nebudete váhat ani minutu!