Příprava CD
Napsáno 01.09.2003
Rozhodl jsem se, že napíšu pár vět o naší b práci na novém CD
/b v pražském hudebním studiu Good day record.
Poté co jsme pořídili, vlastně zvukař pořídil, b živou nahrávku
z CSA v Třešti /b, vydalo se 28. srpna několik lidí, přesněji tři
do pražského studia Good day record, kde jsme měli za úkol asistovat panu
zvukaři při mixování a masteringu.
Ve složení b Jiřík Š. /b (použiji oslovení Jiřík, pro shodnost
jména zvukaře a šéfa), b Ondra Š. /b a b Já /b, jsme
okolo desáté hodiny vstoupili do útulného prostoru ve sklepení jedné
vilky. Usadili jsme se do pohodlné pohovky a počkali, až pan zvukař Jirka
vše připraví. Jelikož už měl Jiřík písničky vybrané z CD, které
Ondra s Petrem po nocích dělali v Třešti, za což jim patří velký dík,
šli jsme téměř najisto. Přesto jsme poslouchali písničku od písničky a
hledali takovou, která b by se na CD hodila svou kvalitou /b. Když
jsme takovou našli, a Jirka si s ní pohrál na mixážním pultu, nahrála se
do počítače a vyčistily se chyby a vady. Proto jsme každou písničku b
slyšeli nejméně třikrát /b. Když už se nám zdála dost dobrá,
uložili jsme si ji a hurá na další. Takto jsme pracovali, b nikoliv
rukama, ale ušima /b celé dopoledne, zavření v malé místnůstce,
obklopeni drahými přístroji plných různých světýlek a knoflíků. Když
jsme měli hlad, došli jsme si do obchodu pro něco dobrého a pokračovali
dál.
Asi ve dvě hodiny nás napadla myšlenka na oběd, kterou se nám nepodařilo
ani za půl hodiny zahnat, a tak jsme sedli do auta a jeli na pizzu. Přijeli
jsme zpět a pracovali a pracovali. Možná vám to b přijde směšné
mluvit o práci /b v našem případe, vždyť vlastně jenom sedíme a
posloucháme písničky. Ale soustředit se stále na písničky a zpěvy a
hudbu není až zas tak jednoduché. Kdo zkrátka nebyl ve studiu, nepochopí,
jak b zpitomělý /b – odpusťte mi ten výraz, když já opravdu
nevím, jak jinak ten stav nazvat – člověk je, když vyleze ven. Pracovali
jsme, skoro v kuse, až do pozdních večerních hodin.
Už od osmi večer apeloval zvukař, že bychom měli pro dnešek skončit,
jenže jsme nedokázali odejít dřív jak za hodinu a půl (v 8:30 přišel
Soptík), a tak se v půl desáté zavřely dveře studia a my jsme se vydali
b k Soptíkovi domů /b, kde jsme měli přespat. Ještě než jsme
dorazili domů, zavedl nás Soptík do své oblíbené hospůdky b na dvě,
tři, čtyři /b*… koblihy :-)! Usnuli jsme roztahaní všude po zemi, či na
gauči.
Ráno po b profesionálním vzbuzení Jiříkem /b (na požádání
předvede v Jičíně) jsme rychle sbalili spucáky a karitaťky, a vydali se
znova směr studio. Od půl desáté b jsme začli dokončovat /b
rozdělanou práci. Nebylo moc času, ale naštěstí jsme byli rychle hotoví,
a už v půl druhé jsme b stáli před domem s cédéčkem plným
skvělých písní z Třeště /b. Jirka a Ondra se s námi rozloučili a
vydali se každý svým směrem domů, pan zvukař autem po Praze, Ondra
autobusem směr Hradec Králové.
S Jiříkem naše kroky směřovaly do Dejvic, na hudební vydavatelství b
Rosa /b, se kterým bylo potřeba b dojednat vydání /b našeho
nového live CD. Vše probíhalo dobře a asi za dvě hodinky jsme vyráželi
z kanceláře b se smlouvou „v ruce“ a usměvavým ředitelem
v zádech /b. Nyní jsme potřebovali zajít o patro výš na Sekci pro
mládež za paní Jirů (fotografka z Třeště) pro několik fotek. Hned jsme
ji pustili ještě teplé CD a začali si prohlížet fotky. Hezky jsme si
popovídali a za hodinku se rozloučili nejen s ní, ale i s celou Prahou,
čekala nás cesta domů.
Protože Jiřík měl na sobotu domluvenou schůzku s panem vikářem b
u nás v Jičíně /b ohledně našeho koncertu v září, domluvili
jsme se, že u nás přespí a ráno se vydáme na faru. Po zdlouhavé cestě
jsme dorazili do Jičína a ihned šli domů si odpočinout a nabrat nové
síly, kterých bylo po náročném týdnu pomálu. Po dopolední jednání se
protáhlo přes poledne a po obědě jsme se s Jirkou (měním šéfovo jméno
Jiřík na Jirka) pustili do další práce. Bylo potřeba *b seřadit
jednotlivé písničky tak, jak budou na cédéčku.
Trvalo to dlouho a trvalo by to déle, kdybychom nezjistili, že za dvacet minut
jede Jirkovi autobus. Rychle se sbalil (na autobus je to od nás asi 15 minut
normální chůze) a vyběhl vstříc Hradci Králové.
Ani jsem nečekal, že ho stihne, když v tom Jirka píše, že už je na
autobusáku. Oddychl jsem si a jen se modlil, aby v Náchodě bratři Šimoni
všechno stihli, protože tam na ně čekala další práce, vytváření obalu
a naše nové, bezkonkurenční, happeningové bláznivé a soptíkovsky
ulítlé CD! /b