Koncert v Jíčíně

Napsáno 01.10.2003

Všichni mě neustále drbou, že je úkoluju ke psaní různých zápisů a že já b nic /b nedělám a pořád se jenom flákám. Tak jsem si uvědomil, že mají vlastně trochu pravdu. Takže tady je moje b něco /b – aneb víkend s VeKou v Jičíně mýma očima.


Dobíhám domů b natěšený /b z praxe, že vše bude již sbaleno a že se již radostně vydáme vstříc svým radostným úkolům. Ale opak je pravdou. Všechna aparatura je ještě u nás doma a auta zejí prázdnotou. Zběžně vítám osazenstvo našeho domu, které se doma již nachází, a vydávám se s Vojtou L. nosit věci do aut. Můj bratřík dodělává ještě něco na PC (mám pocit, že se chce jen ulejt od nošení věcí – ale to je jen mezi námi:-)). Pak skáču do rychlejšího s obou aut (škodovek) a pozvolna b jedu směr Jičín /b. Během pár minut jsem v Jičíně. Po příjezdu jsem se, díky mobilní síti, spojil s Pájou D., aby mě vysvětlil, kam zaparkovat a kde vyložit věci. b Přivítali jsme se /b s lidma z VeKy, kteří již „stepovali“ před kostelem.

Měli jsme hrát na večerní, ale moc nás nebylo. Vybrali jsme písničky. Mezitím přijely ještě silné opory z krajského města, které leží b někde u Všestar /b, a tak bylo jasné, že to v pohodě zvládneme. Začala mše a s ní i první naše „vystoupení na Jičínské scéně“. Během mše přijel, díky Bohu (a Vojtovi), náš b velký šéf /b.

Po mši jsme se seznámili s b místním spolčem /b, které nás jak se patří přivítalo:-). A tak jsme se dobře bavili. Poté jsme kolektivně poslouchali naše b nové CD /b. Já s Terezkou jsme se trhli dříve s ideou, že bychom si mohli připravit nějaký to b uvádění /b. Ale nakonec jsme toho moc nepřipravili, ale zato jsme se pěkně prošli po náměstí. Někteří šli ještě regenerovat svoje b dehydrovaná těla /b a pak se šlo relativně brzo spát. Dobrou noc!

A už je zase ráno (čti mrzutým hlasem). Já jsem vstal trochu dříve, protože jsem již nemohl spát, a šel jsem se kouknout na b vycházející slunce /b. To, co jsem viděl, bylo nádherné, ba přímo uchvacující. Viděl jsem to! Obrovká b ohnivá koule /b pomalu vystupovala do rozespalých mráčků a vykukovala výš a výše přes pravidelný horizont zšedlých jičínských městských paneláků. Z mého stanoviště, kde byl zrovna na chvíli zastaven přerod křižovatky v kruhák, vypadalo vše opravdu zajímavě. Se sluncem v zádech a s očima na b všudypřítomných VeKáckých plakátech /b, jsem se pomalu dostal zpátky na faru, kterou nám pan vikář poskytl jako útočiště.

Pak byla snídaně a šlo se b zkoušet /b. „Zpěváci rozezpívat“, „Muzikanti do Kostela!“, znělo farou. Nejdříve byly dělený zkoušky a pak se zkoušelo dohromady. A se zkoušelo . . . . zpívat i hrát, a tak jsme se prozkoušeli až ke všemi – alespoň těmi hladovějšími, (mezi kterými jsem byl i já) – vytouženému bodu programu, totiž b obědu /b.

Po obědě nebylo vyhověno našemu požadavku o zasloužený odpočinek a šlo se b zase zkoušet /b. Protože jsme hráli na večerní mši sv. v sousedním kostele, museli jsme to trošku dříve ukončit. Kdo měl chuť a potřebu, mohl si b podiskutovat /b na hluboké filozofické a teologické téma: b „Kdo z nás je první?“ /b přede dveřmi jediného záchodu, který nám byl na faře k dispozici. Pak již chvatem, i když menším než k záchodu, jsme se dopravili ke kostelu a společně s jičínskými farníky prožili b mši sv. /b

Vrátili jsme se a pečlivě b připravovali kostel /b. Došlo i na luxování! Když byla kostelní podlaha jakž takž připravena na to, aby ji mohli lidé v neděli znova pošlapat, dostali jsme hodinu času na to, abychom se b poveselili /b s našimi mladými přáteli z Jičína na farní zahradě. Byla hudba, pití, otvírák, hořčice, chleba, nůž na chleba a nařezání buřtů, opíkáky na buřty, buřty. . .oheň . . ..vše nám bylo k dispozici. Povídali jsme, opékali buřty a jedli buřty. Došlo dokonce i na taneční kreace.

Ale hodina uteče jako když máchneš taktovkou a už jsme se všichni scházeli na již dříve určeném místě před farou. Doběhli i posední opozdilci z naší vytížené místnůstky a šli jsme do kostela. V kostele jsme udělali kroužek ze čtyřech laviček a povídali jsme si dohromady o kapelních i soukromých věcech. b Jako normální spolčo /b. Zakončili jsme jako vždy modlitbou a tradiční b večerkou /b, při níž se držíme jako skauti.

Když chrámová akustika přestala nést naše slova a dozněly poslední tóny večerky, pustili jsme ruce „kolegů“ a šli zpět na faru. (Ti bystřejší z nás postřehli, že se v uklizeném kostele z ničeho nic objevily „tuny“ bahna a vyluxovali jej). Kdo chtěl, šel ještě na chvilku b k ohni /b opíct si nějaký ten buřt, někdo i tři přesto, že bylo skoro dvanáct. Pak jsme si každý urval nějaké to místečko ve skrovných prostorách fary (kluci a holky zvlášť) a nechali, po zavření očí, naše b myšlenky pomalu odplouvat do noci… /b

Ráno jsem zbudil svého „velkého“ bratra v „budíčkovou“ hodinu. Ten si ve spacáku sedl a rázně zavelel „Přeji vám všem krásné dobré ráno!“ Odpovědím mu bylo několikeré b mručení ze všech koutů místnosti /b, které by se dalo při troše fantazie vysvětlit jako nesouhlas. Postupně se však všichni začali zvedat, čistit zuby a mýt.

Připravovala se snídaně (celou dobu se o nás perfektně starala dvojka Anežka – Sasanka). Po snídani byla chvilka volna a já s Terezkou jsme měli konečně zase trochu času na dokončení podkladů pro nějaké to uvádění. Pak jsme zpívali na b předprimiční mši sv. /b P. Tomáše Kvasničky – místního kaplana, po které jsme už začali b připravovat vše na koncert /b. Přijela nám již z Třeště dobře známá sehraná b zvukařská dvojka /b Jirka a Zuzka Maškovi, a tak jsme jim pomohli s vynošením aparatury.

To už se před zamčeným kostelem těsnili lidé, kteří již čekali na koncert. Přijela spousta známejch super lidiček i b lidi „velkých“ jmen /b jako např. P. Pavel Rousek, P. Jenda Balík, ředitel Sekce pro mládež ČBK, a pan Mgr. Mathauser, ředitel vydavatelství Rosa, který nám přivezl CéDéčka.

Samotný průběh koncertu nebudu detailně popisovat, protože to již suprově udělal Juris na signálech.

Připomenu jen několik věcí, které mě utkvěly více v paměti. Každopádně „nová“ aranž v písni Kristus vítězí. Vlastě každá písnička byla tak b svým způsobem nová /b. Dále mě oslovily b známé tváře v publiku /b, že se vlastně člověk cítil tak trochu doma a taky tváře lidí z VeKy v publiku, kteří s námi nemohli ze zdravotních i jiných důvodů být. Štěpa, Robino, Standa i Hanička.

Líbilo se mi to, že jsme zpívali, hráli, dirigovali a uváděli opravdu b ke slávě Boží a pro vás /b. Myslím, že něco takovýho bychom sami nedokázali. Díky všem, co pomáhali tvořit tak b suprový publikum – společenství /b. Koncert rychle prolít. Nějaké ty přídavky a pak se kostel pomalu vyprázdnil a zbyly jen malé povídající si skupinky.

I já jsem se čas od času do nějaké zapojil. Ale pak se hlavně b uklízelo /b. Počítaly se peníze z CD. Házelo se vše do aut. A pak jsme odjeli i my s Vojtou. Cestou nás doprovázely různé SMS od lidí, kteří nemohli přijet, a tak jsem si pomalu uvědomoval, že tento krásný víkend už je za námi.

Kolem jedenáctý jsme dojeli do Náchoda a vybalili věci. Protože jsme chtěli počkat na mého „velkého“ bratra, zašli jsme ještě na jedno a b vše pečlivě zhodnotili /b a prohovořili.

Tolik asi ode mě k akci „Jičín“, Bohu díky za vše! „Nejvýkonnější Pája“ Šimon ((P@y@))



*Tento článek vyjadřuje osobní názory a pohled autora, které nemusí být totožné u všech členů VeKy, včetně dirigenta a to se týká i gramatické stránky věci:-)

** Věci, které zde nejsou, se buď nestaly, byly nedůležité, nebo jsem na ně prostě zapomněl.

*** ..... a nechceš bonbón? (Kdo může, ať pochopí).