Říjnová zkouška na Vesmíru

Napsáno 31.10.2003

Po obdržení informačního dopisu (někomu jich došlo dokonce i více) jsme se v b pátek /b z různých koutů republiky vypravili na Vesmír. I přes všechny nečekané překážky (přeplněnost autobusů, zmeškání autobusu, výšlap kopce v docela velké zimě a s rancem na zádech – což se mě netýkalo) jsme konečně v devět, spíš o půl desáté, mohli říct – JSME TU – a začít pilně trénovat (asi bude lepší napsat b přezkušovat /b, to zní pro některé méně sportovně) na podzimní diecézko (což bylo hlavním úkolem) a na turné na Moravě. Museli jsme toho stihnout dost, když do spacáků jsme se dostali až v sobotu.

b Sobota /b – šli jsme spát, pěkným budíčkem probuzeni a donuceni také vstát (někteří byli čilí mnohem dříve)… Jinak to byl b den plný muzicírování /b, chvály Boha, Jirkových hlášek jako „vejš, usměj se, klid!“,marného čekání na odpočinek… Začali jsme nasycením nejprve duše, poté i našich žaludků. A šlo se na věc! Slovo na den – „Udělejte vše, co vám nařídí“ (Jan 2,5) jsme si mohli také převést na b „Muzicírujte a chovejte se na zkoušce tak, jak to chce Jirka“. /b

S hraním a zpíváním b to docela šlo /b (avšak můj názor je pouze subjektivní), ale s chováním to bylo horší. Osobně si myslím, že soustředění a méně povídání by nám pomohlo. Neunavovali by nás tolik zkoušky (alespoň mě vyčerpávají více než celý den sportovat) a zbylý čas bychom mohli věnovat k nacvičení dalších písniček a nebo taky k tomu, abychom společně strávili čas jinak než hudbou.

Po dělené i společné zkoušce přišel oběd, asi dvacetiminutová pauza a šlo se zase zkoušet. Potřebovali jsme sjet písničky se smyčcema, protože ty nás odpoledne opustily. My ostatní jsme dostali trochu volna od hudby, za to jsme se však mohli zúčastnit b přednášky o růženci /b vedené p. Jendou Balíkem. Mše. Večeře s novým pokřikem: „Kobylky jsou tu cha cha, kobylky jsou tu, žerou, na co přijdou, kobylky jsou tu cha cha, kobylky jsou tu!“

Hodinová pauza a po ní následoval b večerní program /b. Dík přípravnému teamu byl opravdu skvělý! Myslím si, že takovéto společně prožité okamžiky jsou jen ku prospěchu. Bylo v něm – nutné kázání, hra na kovboje, stužkování vesmírných vekáckých maturantů, scénky a b seznamovací kolečko /b. Každý řekl své jméno (popřípadě jak mu říkat nemáme) a dodal jednu nebo dvě z písniček, které se mu nejvíce líbí. Přidal k ní své zážitky nebo asociace.

Večerní modlitba a tradiční skautská večerka, při níž se pohybujeme jako větve stromů, když se větrem pohybují, rozloučení s Jendou Balíkem (sám nám i rád požehnal).

A šlo se spát, spíš se mohlo jít do spacáků. Vytvořilo se několik skupinek – maturanti měli b kávový dýchánek /b (někteří si přece jen kafe ještě nedali), skupina v jídelně, u sluníčka, před kaplí, někdo se na chatce nebo na pokoji snažil zmenšit svůj spánkový deficit. A tak jsme postupně končili sobotu (spíš začínali neděli) a šli načerpávat do spacáků nové potřebné síly.

b Neděle /b – snídaně a zase zkouška, na které se nezvykle rychle střídaly písničky jedna za druhou. A ty, které potřebovaly b ještě jednou přejet /b, jsme vytáhli ze svého širokého repertoáru na mši sv. Ta byla trochu neobvyklá, jelikož druhé čtení bylo v polštině, protože asi na čtyři hodiny byli na Vesmíru naši polští přátelé.

Potom se šlo na sváteční oběd a také došlo na b představení polských bratrů a sester /b. Ale to už nás někteří členové kapely opouštěli a tím přišel konec našeho muzicírování na Vesmíru pro tento víkend.

Myslím si, že rozhodně b nebyl a není k zahození /b. Stihli jsme toho dost, protože i kdybychom toho stihli o polovinu méně, tak jsme toho stihli pořád ještě dost.


Tak tady to máte. Já jsem to Pájovi říkala, že mně to nemá dávat, protože nejsem žádný slohař (nebo někdo takový). Na papír prostě nedokážu vyjádřit to, co bych chtěla. Ale snad to není až tak špatný (b opravdu jsem se snažila /b).

Tak zatím všem ahoj a uvidíme se brzy – na diecézku.