Neděle 23.11. 2003

Napsáno 10.12.2003

Zdá se, že jsem se osvědčila jako zapisovatel, protože jsem dostala za úkol napsat i druhou část našeho slavného turné.:-) Ale jelikož od té doby uplynulo něco přes dva týdny, je to pro můj sklerotický mozek opravdu záhul… No, snad ze sebe něco b vymáčknu /b… :-)


Neděle začala jako každý jiný den – b ránem /b. Až doposud by to bylo normální, kdybychom však už podruhé o tomto víkendu nevstávali v brzkých ranních hodinách. Důvodem byla b zkouška /b v sedm hodin v kostele. Na lačno!!! (Prý z nedostatku času, ale možná se ve vyšších kruzích domnívají, že naše hraní po ránu nestojí za nic a že by se někomu mohlo třeba b udělat nevolno /b a…) :-)

No, každopádně jsme se brzy dočkali ekvivalentní náhrady v podobě výborné snídaně na faře. Měli jsme chleby od večeře… :-) a buchty, různé druhy pečiva, máslíčko, sýr, salám, vajíčko, jogurt… a k pití čaj i kafčo s mlékem. Zkrátka b pořádná nedělní snídaně /b. Naše tělo tedy ukojilo své potřeby (ti rychlejší se i dostali na záchod). :-) A naše duše? Ty brzy načerpaly sílu při mši. Před ní jsme ještě stihli naskládat do autobusu nepotřebný náklad (ten, co nebyl potřeba na mši, např. kufr se šminkama a tak…). :-)

Pak jsme vtrhli do kostela (vystáli frontu na WC) a obsadili svá místa. Upřímně řečeno byl za celý tento víkend nejnabitější kostel.:-) Bylo to krásné, z laskavých pohledů b místních domorodců /b na nás koukal sám Pán Ježíš, děcka běhala po celém kostele a já si uvědomila, že právě tato dětská b bezelstnost /b je to, co po nás Bůh chce… Fakt úlet :-), a mimo jiné se prodalo nejvíc CD a pochválili nás i lidi ze starších vrstev obyvatelstva (a to potěší hodně).

Po mši jsme rychlostí světla (světa) zbalili zbývající aparaturu a vydali se na cestu b do Holomóce /b. Cesta uběhla celkem rychle (jak jinak, když jedete s partou potrhlých hudebníků, kteří nemají nic lepšího na práci, než b si vyřvat hlasivky /b před nadcházejícím koncertem) :-) a najednou jsme stáli na dominikánské půdě. Bylo to tam krásně začouděné. A zase: zvučení, modlitba, zkouška… Byla strašná klendra – myslela jsem, že se ze mě stane kostka ledu a docela bych brala návod, b jak jako mám hýbat zamrzlými prsty /b… :-) Naštěstí mě zachránila horká polévka (pozdní oběd). Zpěváci a zpěvačky měli zakázáno se příliš najíst, aby mohli zpívat (ještě, že hraju na housle). :-)

Mezitím, co my jsme plnili žaludky, lidé plnili kostel a my pak už vylezli (samozřejmě po naší modlitbě) mezi rozjásaný lid. O koncertě toho moc psát nebudu, protože se o to už výborně postaral Juris na Signálech, snad jen doplním, že se na nás byli podívat nějací Paprsci, čímž mi udělali ohromnou radost… Jo, a Milan získal titul b Největší dojížděč /b.

Po koncertě jsme se rozprchli a šli si popovídat se známými. U autobusu jsme se pak rozloučili s lidmi, kteří zůstávali v Olomouci, a vydali se na cestu domů, která byla zpestřená b zavařeným motorem /b (či co). S Nejvýkonnějším a Nejlepším Pájou jsme to pocítili opravdu silně, protože jsme seděli na zadních sedadlech, kam se trošku nesprávně dostal výfukový plyn… („Tady něco smrdí!?“…oblak kouře). :-) No, taková kulturní vložka na závěr… :-)

V Pardubicích jsem se se všemi rozloučila a spolu s dalšími deseti členy VeKy se vydala směr Praha. b Krásný víkend byl za námi /b a další den na nás zase čekala škola… :-( Velký dík Bohu za tento víkend, který se nám, myslím, docela vydařil. Skončilo naše první VESMÍRNÉ TURNÉ!!!

i Klárka (Nejnepájovatější Pája) /i