Ples v Náchodě

Napsáno 31.01.2004

b VeKa (se) opět bavila v Náchodě /b

Je to plus mínus přesně rok, co jsem psal svůj první příspěvek do kroniky VeKy o Náchodském plese z pohledu nového člena. Rok se s rokem sešel a Veka se znova sjela na Lidoveckém plese v Náchodě, pobavit sebe i ostatní. A tak jsem se opět ujal možnosti napsat vám o tom, jak to v Náchodě bylo, avšak pěkně od začátku.


b Sobota /b

V Náchodě se 31. ledna konal již tradiční ples pořádaný KDU-ČSL. O této skutečnosti nás všechny informoval Jirka již ve Vánočním dopisu. A tak b několik, ne však málo, Veček přijalo pozvání /b a společně s několika kamarády, kteří se okolo VeKy pohybují, přijelo v sobotu odpoledne do Náchoda. Prakticky okamžitě jsme se přemístili naproti do kostela na zkoušku. Po přivítacích ceremoniích jsme se konečně každý chytli svých hlasivek, strun, bubnů, či mixážních pultů a začali zkoušet. Vybrali jsme písničky na nedělní mši, kterou jsme společně s několika místními zpěváky a muzikanty doprovázeli, a pomalu jsme se začali chystat na ples.


img images/clanky/pa­ja_drska.jpg /img
Po pohoštění u Šimonů jsme se každý převlékl do večerních rób a obleků, a začali se shromažďovat u dveří. Na ples jsme dorazili ještě před začátkem a usadili se k rezervovaným stolům, které byly situovány až nebezpečně blízko u reprobeden. Prohodili jsme pár vět, ale poté, co se b kapela Relax band /b opřela do svých nástrojů, jsme rychle pochopili, že zde prostor na tlachání nebude. Nejen, že nás jejich perfektní hudební projev zvedal ze židlí, ale navíc zvuk, valící se z několika černých skříněk za námi, nám znemožňoval verbální komunikaci. Někteří od té doby nemluvili, jiní si osvojili řeč těla, většina však odešla na parket, kde již nedocházelo k takovému průvanu decibelů.



Musím podotknout, že na plesy nezvyklá formace kapely, správně řečeno bandu, se ukázala jako b naprosto bezvadná /b, takže jen málokdo odcházel z parketu nezadýchán. Všechny nás doslova rozhýbaly rytmy dixielandů a blues dandů. Trubky, saxofony a klarinety jak vystřižené z orchestru Glena Millera se během několika málo vteřin proměnily na bezvadné lidové dechařské těleso, jehož polky a valčíky rozhodně patřily k velice povedeným kouskům. Dovolím si použít hlášku Nejvýkonnějšího Páji, za sebe mohu říct, že i i kdyby to bylo o polovinu míň dobrý, tak je to ještě furt dost dobrý! /i No nic, vraťme se k tomu, o čem vám chci psát.



b VeKa a její přátelé se /b, jak je již známo, b dokáží bavit. /b Nic nebránilo tomu, aby se tento večer stal další nezapomenutelnou akcí pro každého, kdo tam byl s námi. Vzhledem k tomu, že jsme zabrali dva stoly (někteří se ani tak nevešli a museli se usadit jinde), rozdělili jsme se časem na jakési dvě družiny. U jednoho stolu se pohybovali spíše b vysokoškoláci /b a u druhého b středoškoláci /b, i když ne vždy to platilo bez výjimek. Tančilo se, popíjelo a ujídalo něco málo z nabídky místní obsluhy a hlavně se smálo, veselilo, skotačilo, no prostě bavilo! Ani jsme se nenadáli a byla tu půlnoc a tombola. Někteří šťastlivci vyhráli, jiní ne, cen bylo hodně, a tak byli vidět šťastní jedinci, jak svírají v rukách vodováhu, držák na toaletní papír (dokonce i s papírem), pytel briket, dorty, lahve, košťata a jiné rozmanité výhry.



Spoustu lidí si myslelo, že ples bude pokračovat plynule a bez vzrušení dále, ale my věděli, že to takhle nenecháme. Hlavně Martin Beran si řekl, že to tak nenechá. Kdo znáte pardubičáky, víte, že mimo Járy Cimrmana milují i Hanku Zagorovou. I když jejich oblíbenou: i „Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné…“ /i kapela nezahrála, přesto jednu věcičku od Haničky vytáhla. Martin byl natolik dojat, že nevydržel jen tak nečině přihlížet, ale několika ladnými kroky se vyšvihl na pódium, chopil se mikrofonu a b zazpíval si společně se zpěvačkou duet /b. V tom okamžiku všichni přestali tančit a nemohli odtrhnout oči od Martina a Ivy (alespoň se domnívám, že se jmenovala Iva). A poté, co začali společně předvádět úžasné taneční kreace, se už nikdo neudržel a všichni se začali náramně smát! Takové pobavení jen tak někdo nečekal. Lidé skandovali a tak Martin přidal. Zazpívali společně ještě jeden kousek a poté, stejně elegantně, jako přišel, zase z pódia odešel. Tak tohle byl zlatý hřeb večera, sice ne přesně o půlnoci, ale nebojím se vyslovit b PŮLNOČNÍ PŘEKVAPENÍ /b.



Ples však pokračoval dál, ale ne dlouho, za chvíli kapela oznámila poslední kousek a přesto, že jsme vyváděli jak jsme mohli, přidali jen jednu píseň a nenávratně zmizeli za oponou. My však končit nechtěli, a tak b nezbývalo, něž se zpěvu chopit sami /b. První vyskočil kdo jiný, než slavný mistr Martin Beran, s ním jeho parťák David a už to jelo. Nové úpravy písní Beskyde, Beskyde, Sbohem galánečko a dalších rozvlnili bránici nejednoho přihlížejícího. Poté přidali ještě několik krátkých výstupů z Cimrmanovy hry Švestka, kterou společně s několika dalšími tak úspěšně hráli na Silvestra na Vesmíru. Ale to už byl jednoznačný povel k odchodu, proto jsme sbalili svých pár Švestek a odebrali se za roh k Šimonovým domů. Tam jsme víceméně za chvíli všichni leželi ve svých spacáčcích a před očima se nám promítaly krásné společně strávené chvíle na plese.



b Neděle /b


Ráno jsme vstávali po osmé hodině. Zdálo by se to být docela brzo, ale nás ještě čekala poslední zkouška na b mši /b. A tak jsme něco po deváté páté opět rozezvučeli kostelík, který se po chvíli (od 10:15 byla mše sv.) začal zaplňovat lidmi. Bylo jich hodně, když jsme začali zpívat první píseň i Pane, Pane /i a snad ještě víc, když jsme končili i Žďárskou hymnou /i, resp. i Řekou radosti /i. Mše byla pěkná, ani mi nepřišlo, že jsme den před tím protančili celý večer a šli spát tak pozdě, že už vlastně bylo brzo. Při mši jeden z tamních farníků dostal první svaté přijímání a tak pro nás již slavnostní chvíle byla ještě o chlup slavnostnější.



Krásně jsme si zahráli a zazpívali, ale každý věděl, co nás teď čeká. Tuto chvíli, kterou by všichni nejradši oddálili až na pozdní večerní hodiny, nám zpříjemnil výtečný oběd a dramatické výstupy z Cimrmanových děl v podání nenahraditelných mistrů Davida a Martina. Ta chvíle se však nezadržitelně blížila. Každý určitě ví, co mám na mysli, b nikomu se nechce odjíždět od lidí, se kterými mu je dobře /b, ale jinak to prostě nešlo. Postupně se plný dům vyprazdňoval, až v něm zase zbyla jen naše hostitelská rodina Šimonů. Rodina bezvadných přátel, lidí, kteří si na víkend domů „nakvartýrovali“ kupu ztřeštěnců a showmanů. Ale taky správnou partu, se kterými se člověk nikdy nenudí, se kterými mu je dobře, kteří se dokáží na člověka smát i ve chvílích, kdy by o něj někdo jiný nejradši zlomil lopatu. Pozvali si nás domů, i když věděli, že po nás zůstanou špinavé podlahy, zacákané koupelny a spousta nádobí. Přesto, že měli všichni spoustu práce s tím nás uložit, nakrmit a napojit, byli rádi, že jsme přijeli (alespoň tak nějak to říkali :-)). U Šimonů každý najde svůj druhý domov, svou druhou rodinu, kupu dobrých přátel a legraci. Přesto, že jsem celou dobu mluvil (vlastně psal) o plese, tancování, zpívání a hraní, celý tento dlouhý článek patří jen a jen jim. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu: b „MÁME VÁS RÁDI A DĚKUJEME VÁM ZA TO, ŽE SE O NÁS TAK DOBŘE STARÁTE“. /b



A co závěrem? Ukázalo se, že se umíme bavit, že nám není cizí žádný humor a legrace. Dali jsme všem najevo, že se máme rádi, a že chceme b nejen naším zpěvem sloužit Pánu a rozveselovat lidičky okolo /b. Na konci příspěvku o loňském plese jsem psal, že bych si přál stát se solí země a světlem světa. A teď vím, že toho všeho můžu dosáhnout, pro někoho tak obyčejnými věcmi, jako je b hudba a zpěv /b. Pro mě to však není „jen hudba a jen zpívání“, pro mě to je b modlitba /b a výraz mého já, za ten rok jsem poznal spoustu bezvadných lidí a přátel. A stačil jen rok k tomu, abych i já mohl zpívat Pánu celou duší.


Toto bylo dlouhý co? Doufám, že jsem váz příliš neunavil.