První březnová zkouška
Napsáno 17.03.2004
b Pátek /b
První březnová zkouška na diecézko a následující akce pro mě začala
jako tradičně v pátek odjezdem z Nového Města nad Metují. Moje
sestřička Markétka (Španělka) zůstala doma, kvůli tzv. přípravě na
maturitní zkoušku, která ji údajně čeká jako ostatní maturanty
zanedlouho.
Já měl trochu pocuchané nervy: i „dobrý, jsem v klidu, jedu se přece
trochu odreagovat od toho každodenního života“ /i. Tentokrát se mi to
i docela povedlo. Již v autobuse začal velmi zajímavý rozhovor
o bibli.
img images/clanky/ondra_siko.jpg /img
Když jsme vystoupili u „nároďáku“, přidala se k našemu rozhovoru
Anička Šlégrová,která cestovala ve stejném autobuse.
Cestou na Vesmír (nazval bych to asi dobývání Vesmíru) „pěškobusem“
nám foukal do zad i do obličeje mrazivý vítr a tak jsme s Petrem
chválili, jaké má pěkné rukavice Anička na rukách, takové štěstí
naše končetiny neměly :-))
Po vstupu do nám tak známé budovy se začaly ozývat oblíbené, jistě si to
všichni dovedete představit: i „cóóóže, to je vostrý“ /i a
mnoho dalších pájovsky (s tímto výrokem se neztotožuňuji pozn.
přepisovatele (P@y@)) osolených výrazů a hlášek.
Mírné podchlazení ale spravil čaj a akumulačky. Když rozmrzli naše
orgány, tak byla missa, která odstartovala naši přípravu na diecézko.
S námi byly i ty nepřehlédnutelné tváře – přece režie, bez které
by diecézko bylo jen suchý pojem.
Mě jako zvukaře čekalo pár jiných úkolů než zpěváky a muzikanty,
které se týkaly revize naší aparatury, otestování mých zvukařských
schopností, dovedností na nových mikrofonech a poslouchání zpěváků a
muzikantů, abych měl přehled o aranžích… „no-nicméně, zazpíval jsem
si taky“.
Večer bylo zajímavé povídání o historii Veky. Mluvilo se od „a“ až
po „z“, tím myslím vznik VeKy po Světovém setkání v Římě, různé
drobné akce jako jsou diecézka,poutě… Samozřejmě o Žďáru, kde byl
náš velký rozkvět. Následné natáčení CD, při kterém se na tvářích
mnohých členů objevily zajímavé výrazy. Pochopil jsem, že to nebyla
žádná sranda a výpovědi očitých svědků to taky 100% potvrzovaly.
Po natáčení toho modrého nosiče s názvem Řeka radosti se povídalo
o dalším diecézku a přípravě na CSA v Třešti. To byla pro mnohé
z nás také velká zkouška,ale stálo to za to! S vypětím sil jsme zajeli
na hlubinu a natočili Live CD se stejným názvem (i „Zajed na hlubinu“
/i). Kdo ještě nemáte – doporučuji.
Po pěkném povídání jsme ukončili den modlitbou a šli spát.
b Sobota /b
V sobotu ráno (mně se „zdálo“,že je ještě noc) zaklepal někdo na
dveře u chatky. Ještě jsem spal, ale s jistotou mohu říci, že to byl
Pája Rousek. Nebylo to moc příjemné probuzení, ale jak se říká:
„ranní ptáče dál doskáče“, tak jsme vstali a běželi na snídani.
Když byly plná naše bříška, nasytily se i naše duše.
Potom začala naše příprava. Dopoledne byla separovaná zkouška. Já motal,
zapisoval, polepoval…
Chodil jsem se taky dívat do „týmu“ na zpěváky, ale většinu času bylo
moje tělo v přítomnosti i v nepřítomnosti muzikantů.
Dopoledne mně uteklo pod rukama a naše bříška zase začala prosit o něco
teplého. Ríža zase super uvařila, tak Jirka nařídil povinnou odpolední
procházku,abychom to rozchodili. Společná odpolední zkouška, kde se
nacvičovala nová Petíškova mše. Stále jsem si v duchu opakoval: „týý
jo, no to je super písnička“ a tak to šlo až do pěti hodin. Když odbila
pátá, tak se v „krbovce“ začala chystat missa, na které taky poprvé
oficiálně zazněly tyto super písně.
Po mši byla lehká večeře a večerní posezení na téma: „plnění
povinností“. Jirka nás pokáral a měli jsme jít spát, ale nebylo tomu
tak, protože mě a Páju (Nejvyššího) chytla „nálepková epidemie“ a
tak každá věc v aparatuře obdržela speciální modrožlutou nálepku.
Když už nebylo co polepit, tak jsme šli spát.
b Neděle /b
Neděle ráno byla podobná jako sobota, ale začala missou a pak
neopomenutelná snídaně. Dopoledne bylo volnější. Sednuli jsme si ke stolu
a vybírali písničky na diecézko a na plánovaný koncert do Hlinska. Poznali
jsme spoustu nových písniček, ale také oprašovali starší.
Ve dvanáct rychle zabalit věci, naobědvat, rozloučit se, abychom stihli
autobus o půl jedné. S „Jimem“ jsme to opět stihli, ale byl jsem už
docela unavený, tak jsem skoro zůstal v autobuse…
Doporučuji se podívat na stránky Vesmíru, kde jsou skvělé fotky od
„Jima“
!!! Popisované události mohou být do jisté míry zkresleny, ale autor
zaručuje,že se staly!!!