Druhá březnová zkouška

Napsáno 30.03.2004

b Pátek /b

Přišel jsem domů ze školy a doma na mě čekala kupa věcí, které jsem měl vzít na Vesmír. Za odměnu jeli se mnou na Vesmír b mí mladší bratříčkové /b, kteří už byli také sbaleni. Přemlouvali mě, abychom hned jeli. Sice jsem ještě neměl sbaleno, ale to jsem do pěti minut napravil a začal cpát vše do auta. Tašky,
kufry, kytary, bicí, bráchy, prostě všechno, co jsem neměl zapomenout.

Cesta byla klidná a tak docela utekla. Možná až teda na to, že kluci si představovali, že jsme tank a stříleli na všechno kolem. Když jsme přijeli do Deštnýho, překvapilo mě, kolik tam je sněhu, a ještě víc mě překvapil
led v „Téčku“ který jsem na poprvé ani nevyjel – náladu kořenily hlášky malého Vašíka a Pepči: i „Proč couváš?“ /i , i „… a nechceš si nasadit řetězy?“ /i anebo i „My tam snad dneska ani nedojedem“ /i. b Ale dojeli jsme. /b

img images/clanky/pa­ja_simon.jpg /img
Byli jsme na Vesmíru jako první a tak tam byl dost klid. Celý vejkend tam nebyl ani Pavel ani Maruška, protože vedli někde nějakou obnovu pro děcka. Jirka (správce) byl zas v nemocnici. Uvítal nás Jim a pomohl s vykládáním z auta. Ubytovali jsme se na pokoji a připravili si věci na spaní. b A čekali na příjezd VeKáčů. /b

Protože jsem byl unaven z náročného týdne, šel jsem si s bráchama lehnout. Probudil jsem se a slyšel jsem, že b Vesmír už žije /b.

Přišel jsem do jídelny, kde už bylo plno lidí bavících se ve skupinkách, a tak jsem se s nimi uvítal a přijížděli další. b Vítalo se a povídalo se. /b Na Vesmíru s náma tenhle víkend nacvičovala také režie. Protože nám chyběli šéfové, nám Jirka a režii Zdíša, kteří byli na poradě v HK, vnikl prostor pro povídání.

Pak byla b mše sv. /b, před kterou již naše vůdčí osobnosti přijely, a po ní se mohlo vesele pracovat. Zpěváci rozezpívat a muzikanti naladit. Přejeli jsme věci, co jsme nacvičovali minule a pak jsme šli spát. Mnozí ještě povídali, ale né dlouho…


b Sobota /b

Ráno mě probudili bráškové asi v pět hodin, ale to mně nevadilo – měl jsem přece naspáno :o) Pak byla snídaně a slovo na den, které si pro nás připravila Ryža. Bylo o porozumění písmu. Dopoledne byla b dělená zkouška /b. Zpěváci v teamu a muzikanti jako vždy v druhé půlce jídelny. Nevím jak muzikanti, ale my jsme se dosti věnovali písničce i Bůh je síla má /i. Vzniknul při ní i jeden originální název pro nejhlubší ženské hlasy a to b „basičky“ /b.

Pak byl oběd a někteří měli i siestu. Po ní byl tzv. b konkurz neboli průzkum /b. Na něj se měla každá holka naučit dvě dané a jednu volitelnou písničku. My kluci jsme toho byli sice uchráněni, ale dostali jsme se zase
do spárů Aničky. Ta nám nemilosrdně u klavírů vtloukala do hlavy zpěvovou techniku, dýchání atd. Každopádně nám to hodně pomohlo.

A pak se zase zkoušelo dohromady. Ještě jednou se vrátím k písničce i Bůh je síla má /i. Zpívali jsme ji opravdu nekonečněkrát, ale vyšla z toho úplně b superpísnička /b. Na diecézku nebo na koncertě v Hlinsku to posoudíte sami. Někteří dokonce nemohli ani usnout, jak se jim ta písnička honila pořád hlavou.

Večer byla večeře chvilka na odpočinek a mše sv. Po ní následoval b společný večer /b VeKy. Nejdříve jsme se všichni dohromady (tedy i muzikanti) naučili několikahlasně píseň i „Můj Bože, jsem tak sám a sám“ /i (v originále i Go down Moses /i). A pak jsme si zahráli zajímavou hru. Jeden byl uprostřed a se zavázanýma očima chytal lidi, kteří byli jím podle čísel voláni, snažíce se proniknout kruhem z ostatních účastníků, aniž by byli chyceni strážcem kruhu, protože by ho museli jít vystřídat, a to se nikomu nechtělo. Pak jsme se za svitu svíce pomodlili a po skautsku se držíce zazpívali ve stoje večerku, při níž koloval stisk. Šlo se spát.


b Neděle /b

Ráno byla hned po budíčku b mše /b, na které bylo možno vidět mnoho ospalých tváří. Mimo jiné proto, že nám letní čas ukradl hodinu potřebného spánku :-(. Po mši byla snídaně a pak se zkoušelo až do oběda. Pak byl oběd a už se začalo odjíždět. Některý dříve, jiní později.

b Byl to krásný víkend /b, za který se udělalo mnoho práce a možná více nežli za jiné. Jen mě mrzí, že aparaturu jsme nakonec uklízeli jen dva s výhledem na
hloučky lidí vesele se bavících u kávy. Máme ještě co dohánět.

A když b všichni odjeli /b, sbalili jsme všechny věci do auta. Sedli jsme si do prosluněné krbovky k plápolajícímu krbu a k puntíčkovaným šálkům s horkým kakaem a ve složení Team & čtyři bratři od Šimonů zhodnotili víkend. Po té jsme se rozloučili, zamávali a nabrali kurz Náchod a pomalu si začali uvědomovat, že tento víkend je už minulostí…