Diecézko v HK

Napsáno 05.04.2004

Tak, už je na čase abych sem také něco přispěl. Ale není to jen tak něco. Podělím se s vámi o nástin poslední fáze příprav a samotného průběhu sobotního jarního diecézního setkání mládeže v Hradci Králové (2. – 3. 4. 2004). Dovolím si to obsáhnout trochu šířeji, než hláškou Největšího Páji reagujícího na jednu „externí žádost o sdělení utajovaných interních skutečností“ slovy: b „My nesmíme ani naznačovat.“ /b Vezmu to tedy hezky popořadě. (Předně – předchozí vývoj zkoušek na
Vesmíru a vývoj celého vesmíru vůbec již sepsali jiní, takže o tom už netřeba psát.)


b Pátek /b

Do Hradce jsme se každý dostal vlastním způsobem (někoho okolnosti donutily přijet až v sobotu). Já jsem přijel například jako člen
osazenstva vozu, s kterým Jirka bezpečně, po okružní jízdě Náchodem a vrácení nalezené peněženky majiteli, dojel k Biskupskému gymnáziu. Závěrečná fáze příprav začala nejlépe, jak mohla, a to mší svatou v 18
hodin v kapli sv. Josefa na náměstí. Přijeli všichni: režie, pořadatelé, liturgové, kytaristi do skupinek, fotografové, … no a taky VeKa. Všichni byli poté připraveni dopilovat své přípravy na sobotní program co nejdříve, protože společná modlitba byla pevně stanovena na 22:30. To, že b i my jsme pilovali /b, mohli posoudit náhodní kolemjdoucí a případné spánkuchtivé obyvatelstvo Hradce. Po společné večerní modlitbě jsme už zas sami trochu nakousli budoucí vývoj kapely, na ráno sbalili aparaturu a pomalu či rychleji rozbalili spacáky, protože budíček byl očekáván v 5:30.


b Sobota /b

Opravdu přišel a přinesl s sebou rychlé naložení aparatury, vyklizení Biskupského gymnázia a pak již příjemnější snídani ve farní místnosti v Novém Adalbertinu. Následoval přesun do sálu Filharmonie, postavení veškerého ozvučení a v symbióze s režií a dalšími poslední přezkoušení písniček.

Pomalu začali přijíždět účastníci (a účastnice) setkání a o půl desáté již vše oficiálně vypuklo. Mladé přivítal biskup Josef K., představily se jednotlivé vikariáty, dopisem zdravil z Iráku i P. Tomáš H. Rádcové vyzvěděli královi, že nejdůležitější je b Cesta, Pravda a Život /b. P. Jenda B. měl proto multimediální katechezi na téma setkání b „Chceme vidět Krista.“ /b Po informacích měli účastníci po obdržení bagety možnost výběru z 13 různých tématických skupin na Biskupském gymnáziu a v Orlovně, adorace v kapli sv. Klimenta či svátosti smíření v katedrále sv. Ducha, kde také od 14:15 začala křížová cesta.

Pro Vesmírnou Kapelu to znamenalo jediné. Po odehraných písních během programu všechno sbalit a převézt do katedrály tak, abychom to tam mohli včas nazvučit na křížovou cestu a následnou mši svatou. Mimochodem b rychlostí přesunu /b z Filharmonie do katedrály se podařilo b překonat dosavadní rekord /b. Pár lidí postavilo mikrofony atp. a ostatní měli zhruba hodinku na účast na výše uvedeném i neuvedeném programu před začátkem další zkoušky.

Po působivé křížové cestě začala b mše svatá /b, při které kázal z angíny již vyležený biskup Dominik D. a kterou doprovázel kromě naší hudby i jeden taneční soubor. Účastníci mohli prožít hlubokou přítomnost Krista, kterého se celé dopoledne učili vidět a kterého nyní mohli v eucharistii (přes ždibec organizačního zmatku v přeplněné katedrále) přijmout.

Jakmile mše svatá skončila, mnozí se již začali b loučit /b a postupně většina po naložení aparatury do „Myšáka“ a Jirkova auta odjela. Ve farní místnosti v Novém Adalbertinu bylo ještě drobné zakončení těch, kteří toto setkání připravovali a nespěchají domů, a po požehnání jeli už asi všichni.

To už nevím, protože jsem se vydal na nádraží. Říkal jsem si, že cestou po tolika duchovních, hudebních a jiných zážitcích někde usnu. Nejen, že jsem neusnul, ale na nádraží jsem akorát jako poslední nastoupil do autobusu, kde už byli k mému překvapení mezi jinými i Petr, Markéta a Ondra (pro kterého bylo setkání asi velkou zvukařskou zkušeností).

Všechno to uplynulo jako voda, ale stejně jako voda to zanechalo b v srdci hluboké řečiště /b, kterým může téct pramen života ještě více.