Koncert v Hlinsku

Napsáno 29.04.2004

i Napsla Zdenča z Nové Paky (Zedna), díky /i

b Sobota /b

Ani nevím, kdy jsem to poprvé zaslechla, tu osudnou větu. i „BUDE KONCERT VeKy V HLINSKU“ /i, ale vím, že od té chvíle jsem tam chtěla jet. Jenže jsem na neděli nemohla najít žádný „rozumný“ spoj, jak se tam dostat, a tak po dohodě s několika lidmi z Veky jsem přijela už 24. 4. navečer a mohla jsem tak trochu b nakouknout i do zákulisí koncertu /b.

V sobotu jsem přijela kolem 19. hodiny spolu v Největším Pájou a Káťou Fišerovou a poté, co jsme našli faru, se oba rychle zapojili do zkoušky a já poslouchala, jak jim to jde. Asi za 45 minut byla večeře. Po nasycení Jirka sbor požádal o přesun do kostela na b zvukovou zkoušku /b na mši. (Ptala jsem se, jestli s sebou chtějí teplej čaj, ale nechtěli, prý že to bude jen na chvíli, a kdyby Jirka viděl, že tam mají čaj, tak by zkoušku jen prodlužoval). Já jsem si myslela, že mám konečně trochu času učit se na pondělní písemku, jenže… Na faře zůstal ještě Michal Pokorák, protože měl mokré boty, a tak místo učení jsme se spolu bavili a bavili a čas
plynul a VeKa nikde.

Asi po hodině a půl se přiřítili první zpěváci, kteří byli pěkně zmrzlí a žádali si teplý čaj. Několik lidiček se „nacpalo“ do kuchyňky a začalo tam něco chystat… Pak už se ujal slova kapelník a řešily se b technické věci a budoucnost VeKy /b. Slovo dostali i „tajnůstkáři z kuchyně“, kteří pro ty, co něco v dubnu slavili, připravili krásné b bábovičky se svíčkami /b. Na tvářích většiny přítomných se začala objevovat únava a vzhledem k tomu, že se mělo vstávat v 6 hodin a od půl 7 měla být další zkouška v kostele, nás Jirka poslal spát.


b Neděle /b

V neděli se opravdu b vstávalo v šest /b a zkouška v kostele začala vzápětí. Mezitím my, co jsme tam byli a nebyli jsme členy VeKy, jsme na stoly připravili b buchty, které napekli farníci /b (byly výborný a bylo jich dost) a navařili jsme čaj.

Od 8 byla b mše svatá /b, na které VeKa měla už na starosti hudbu. Mše začínala písní i Kristus vítězí /i a bylo moc krásné sledovat b reakce babiček /b, které se začaly usmívat a pohupovat do rytmů… Jen co jsme se po mši trochu ohřáli na faře, už zase byla zvuková zkouška (tentokrát už na koncert).

Na zkoušku se přišla podívat taky asi 80-letá babička a vydržela tam asi 2 hodiny, což mi přišlo úžasný, že i tuhle generaci, dokáže VeKa oslovit…A tak se zkoušelo a zkoušelo a hlasivky odcházely, a zpěváci chodili do lavic poslouchat, jak to zní a stále se zkoušelo a pilovalo a čas rychle utíkal a nestíhalo se a byla zima a časem začal být i hlad a stále se zkoušelo… A pak přišla ta chvíle… bylo asi 12:33 a Jirka řekl b KONEC – jde se na oběd. /b Co, ono se nešlo, ono se běželo a do toho všeho pršelo… Byla svíčková (dobrá, ale místo brusinek byla jen brusinková marmeláda). Co jsem zaslechla, tak si i někdo stěžoval, že nemají Kofolu, ale jinak to nemělo chybu.

No a pak už jen rychle do kostela a b koncert mohl začít /b. Mně ještě předtím stihl Jirka dát na starost prodávání CD, takže jsem při koncertě musela být až v zadní části kostela, ale to myslím na mém zážitku z tohoto koncertu nic nezměnilo. Přesto, že venku pršelo, dostavilo se na koncert dost lidí. Nevím, jestli si skutečně přišli poslechnout VeKu, nebo se jen chtěli schovat před deštěm, ale to se asi nikdy nedozvím. Snad to ani není tak důležité.

Přesně ve 14:00 začal v plném kostele Hroch hrát i Vyšehrad od Smetany /i, nebo to alespoň tak znělo a někdo si možná mohl myslet, jestli si nespletl datum, že tohle není VeKa. Opak byl pravdou – Byla to VeKa se svou b novou aranžmá /b písničky i Z 91. žalmu /i. Moderování se tentokrát ujal Martin Beran a vystřídal tak Páju a Terku. Kromě poslechu písniček si návštěvníci mohli na otázkách typu: i „šla jedna husa za druhou. kolik jich šlo?“ /i b zasoutěžit o VeKu /b – pardon, o i veku /i a také se mohli dozvědět, jaké poslání má ve VeCe Vojta Linhart, nebo jak se Jirkovi Šimonovi pracuje pod vedením Jirky Šimona…

Během koncertu si diváci mohli povšimnout, že b VeKa opět hraje v novém složení /b – ve sboru chybělo několik maturantů a dalších zpěváků, za bicími místo Petra Macana seděl Honza Bierhanzl, neměl kdo hrát na čelo a snad poprvé se objevily 2 sólové kytary najednou. Pozornější diváci si mohli povšimnout, jak krásně zvládl Michal hrát na 5-strunnou kytaru (docela jsem ho litovala, protože se mu struna přetrhla už na zkoušce a při koncertě znova). Jak čas postupoval, začalo se publikum „rozjíždět“ a bez problémů přijímalo chybičky
v Soptíkově Lajlaj důdap,…

Dokonce si na závěr žádalo i b přídavky /b…A VeKa je ochotně dala. Nejdřív 2 a pak ještě 1. Byla to, jak řekl Jirka i „Píseň, která se hraje při mši, na závěr, při b rozpuštění lidu /b“ /i (netuším, v čem nás chtěl Jirka rozpouštět). Pak ještě zablekotal něco o tom, že doufá, že se po ní lidé v klidu a míru rozejdou do svých domovů – přesnou citaci si nepamatuji, ale byla dost vtipná, protože se všichni moc smáli. A vzhledem k tomu, že Jirka nevěděl, co řekl, omluvil se a přede všemi slíbil, že si už bude dávat pozor na to, co říká.

No a po koncertě se už jen sbalila aparatura, všechno se dalo do původního stavu b a jelo se domů /b.

Díky, VeKo, za celý víkend. Díky za vaši službu. Teď mnohem lépe vím, co všechno musíte udělat, abyste nacvičili 1 koncert. Vím, že to neděláte pro sebe, ale pro druhé a pro oslavu Našeho Pána. A za to vám patří veliké b DÍKY /b.