Náchodský týden a Malé Svatoňovice

Napsáno 06.10.2004

Věru těžký úkol mi Pája dal. Mám popsat týden s VeKou v Náchodě, jedno z nejhezčích období v mém životě, byť trochu zkalené nepřítomností blízké osoby.


b Neděle /b

To bylo tak. Jirka mi o chystaném soustředění povídal kdysi v zimě, to jsem ještě byl zaskakujícím členem za Milana, kterého povinnosti ne a ne pustit z Ostravy. Od té chvíle jsme se s Hankou na náchodský týden těšili. Z permanentně zaskakujícího člena se během jara stal stálý člen a tak jsme se nemohli dočkat dnů nabitých muzikou, kterou máme rádi. Ovšem jak praví přísloví b „člověk míní a motyka spustí“ /b, Hance se spustila rýma a horečky a bolení všeho možného, takže onen nedělní podvečer 8. srpna jsem do Náchoda uháněl autem sám.

Byl právě nejvyšší čas stihnout mši svatou v kostele u sv. Michala, kterou VeKa, či spíš část nejdříve přišedších členů, doprovázela hudbou. Večerní program pokračoval u Šimonů na dvoře. Dohodli jsme si pravidla společného soužití a denního programu. Petíšek nám nastínil poselství poutě do Malých Svatoňovic, neboť i my jsme byli jednou z putujících skupin, třebaže jsme zůstávali na jednom místě. b Symbolem radosti se staly dřevěné korálky. /b Ne ovšem radosti jako nějakého povrchního veselí, ale té hluboké vnitřní radosti pramenící z Ducha svatého, ze vzájemné bratrské a sesterské lásky, a působící pokoj v srdcích. Stalo se pak naším večerním zvykem, že jsme si při reflexi uplynulého dne navzájem rozdávali korálky jako poděkování za radost, případně jsme si je za prožitou radost brali sami, a přitom sdíleli s ostatními radostné prožitky toho dne. A tak i drobné služby, třeba uvařené kafe, podané noty, pomoc s obědem, učení kytarových rytmů, chvíle povídání s někým druhým či cokoliv podobného, nahlížené očima radosti, staly se vzájemným obohacením a přispívaly k celkové pohodě našeho setkání. První večer v Náchodě byl radostným i pro mě osobně, neboť právě ten den tomu bylo b čtvrt století /b mých dnů na tomto světě. VeKa na to nezapomněla a potěšila mě dortem.


b Pondělí a úterý /b

Pondělí a úterý byly dny naplněné prací. Po budíčku, modlitbě a snídani jsme vyslechli Petíškovo povzbuzení ve Slově na den. Jeho myšlenky jsou v rubrice Duchovní slovo. Následovalo rozezpívání v kostele, po němž jsme
se rozdělili na kapelu a sbor, aby mohly obě části cvičit nerušeně. Terezka, Petíšek a Jirka nám představili b několik nových písní /b, např. i Haleluja zpívej, Nestarejte se příliš, Počítej s tím, Aleluja („italský“), Možná už brzy se vrátíš a Opatrujte vaše děti /i. Jak se ukázalo v dalších dnech a týdnech, jsou to hity první kategorie, a s aranžemi, do kterých je VeKa oblékla, by kapela musela vyhrát každou hitparádu.

Složení kapely bylo poněkud komorní. Snad ani nemá smysl počítat, kdo všechno nepřijel či přijet nemohl. Ovšem podle hesla b „na kytaru a na housle zahraje každej“ /b jsme začali vytvářet nové písně ve stylu b swingu, country, bigbítu, popu i rocku /b. Velké uznání zaslouží Verča, která den ode dne hrála na kytaru lépe a lépe, stejně tak Petrovo houslové country sólo znělo „jak originál Nashville“. Konečně i Jakub, který z důvodu
nedostatku bubeníků naskočil do rozjetého vlaku až v pátek, den před vystoupením, si poradil se svou rolí velice dobře. A tak nás provázela tvůrčí atmosféra, pěkné počasí, dobrá jídla, dělené zkoušky a nevečer pak i společné zkoušky. Staré písně byly pečlivě procvičovány a naopak ty nové dotvářeny podle nápadu okamžiku.

Samozřejmě jsme jen nemuzicírovali. Taky jsme si zahráli b hru „středověk“ /b, kde se projevily charaktery členů kapely, kdy někteří se, hlavně při tzv. revoluci, štvali o místa krále či šlechty, zatímco jiní jsme se laďánko spokojili s rolí poddaného, a bez běhání. Zcela nepochopitelně byl velký zájem i o pastoušku. Jindy jsme hráli b hru „osobnosti“ /b a se jmény na zádech jsme hádali, koho vlastně každý z nás představuje. O některých večerech byl prostor pro řešení globálních problémů lidstva při posezení u pivínka. Všiml jsem si, že na Ondrových fotkách to vypadá, jako bychom celý týden nedělali nic jiného, ale není to pravda.


b Středa /b

Od středy až do pozdního čtvrtečního odpoledne jsem nebyl přítomen, protože jsem se staral o budoucí rodinné hnízdečko a s tím je vždycky spousta papírování a cestování. Takže nemůžu popsat b pouť do Rokole /b a setkání s P. Karlem Moravcem. Podle ohlasů soudím, že to bylo pěkné, povzbuzující a radostné.


b Čtvrtek /b

Čtvrteční zkouška probíhala zajisté tradičně, a to b za Soptíkovy přítomnosti plné jeho vtipných glos /b. Můj příjezd na poslední společnou zkoušku toho dne VeKa přivítala potleskem, což mi do očí vehnalo slzy dojetí. Večer nás Hroch vedl setmělým Náchodem, spíš tedy jeho okolními lesoparky, kolem starého hřbitova a Tří srdíček. Cesta vyústila u náchodského zámku a odměnou nám byl pěkný výhled na b večerní osvětlené město /b. Pokus o přespání pod širákem na zahradě u domu Šimonových nám nevyšel, asi po hodině spokojeného chrupání jsme potupně prchali před deštěm dovnitř. To byl první déšť v tomto horkém týdnu, ovšem jak se ukázalo, zdaleka ne poslední.


b Pátek /b

V pátek dopoledne proběhla poslední společná generálka na příští den. Pak zbývalo našlapat celou aparaturu a nástroje do tří aut, stihnout vlak a celý ten ansámbl dopravit do Malých Svatoňovic. V tamějším kostele b Panny Marie Sedmiradostné /b jsme pod kůrem připravili vše potřebné pro naše hraní a doprovázeli písněmi b mši svatou a následný program /b. Jednotlivé skupinky poutníků vyprávěly ostatním své zážitky z uplynulého týdne. Režijní skupina se představila scénkou o putování a o radosti v mezilidských vztazích. Dozvěděli jsme se od poutníků jdoucích přes Polsko, že i „druhého dne Bůh stvořil vysokou horu a veliké vedro. I poslal Bůh skupinu na tu horu a vedro na tu skupinu“ /i. Shlédli jsme rozcvičku poutníků z Vesmíru, vhodnou ovšem jen pro gumová těla. Náš kapelní týden představil Petíšek vlastní radostnou písní i „Už zase, už zase“ /i. Po adoraci jsme se odebrali spát do místní školy. Někteří se nepoučili deštěm o předchozí noci, a rozhodli se opět pro širák. Déšť je ovšem tentokrát vzbudil těsně před kapelním budíčkem o půl sedmé. Nám ostatním moudrost stáří velela dát přednost pohodlí parket v tělocvičně, karimatce a spacáku a tak jsme přespali v klidu a suchu.


b Sobota /b

Sobota začala vytrvalým deštěm, který ustával jen při mši svaté a koncertě. Ranní počasí ovšem k optimismu důvod nepřidávalo. Pořadatelé zastřešili pomocí stanů prostranství vedle kostela tak, aby nepršelo na oltář a na kapelu. Poutníci zvolna naplňovali náměstíčko Bratří Čapků, i přes nepřízeň počasí jich dorazilo celkem dost. Otec biskup Dominik celebroval b poutní mši /b a svým osobitým poutavým způsobem kázal o radostech v životě Panny Marie.

Odpolední program odstartoval náš b koncert /b pěkně moderovaný P. Tomášem Hoffmannem. Jemu patří náš dík, protože se tohoto úkolu zhostil dokonale. Skupina posluchačů nám potleskem dávala najevo, že vlhko, chlad a jiné rozmary počasí je nezlomí a že holt mládí je mládí a na věku přitom vůbec nezáleží. A pak už jsme jen balili, naposled v kroužku sdíleli společné prožitky a rozjeli se do svých domovů.

Jak zhodnotit náchodské setkání? Slova nestačí. VeKa dokáže být společenství, kde je člověk doma a zažívá intenzivní pocit b rodinného prostředí /b. Aspoň si jinak neumím vysvětlit, proč mě atmosféra pohltila natolik, že jsem se moc nezaobíral osaměním kvůli Hančině nemoci. V lůně VeKy vzniká muzika, která umí rozehřát srdce posluchačů. Vzniká způsobem, jak by to žádný skladatel pro profesionální orchestr nenapsal. V té tvůrčí spontánnosti každý nechává kus sebe, aby mu tento kus byl vzápětí plně vynahrazen zápalem pro Boží dílo, vědomím služby a snad i potleskem publika. VeKa je ovšem společenství velice křehké a citlivé na nesoulad, jako každé jiné společenství. Každý z nás musí být úhelným kamenem, aby se společná stavba nezačala naklánět ke straně a bortit, slabě přitom podpírána jenom kyblíkem Jirkových ztracených nervů.

b VeKa je jako dítě. /b Před lety se narodila z nadšení a touhy sloužit hudbou. Rostla a naučila se chodit. Prodělala dětské nemoci, vytvořila si nějaké životní návyky a teď šlape. Nechybí jí jiskra mládí, ovšem stejně tak postrádá zkušenost stáří. Touží dokázat velké věci a přitom jako každý dospívající si někdy nerozumí. Takové týdny jako byl ten náchodský dávají VeCe prostor k zamyšlení, k usebrání a k vytváření jednoty s Ježíšem uprostřed. Jsou duchovní obnovou pro VeKu samotnou. I tento soubor si bude muset jednou položit otázku: „Co dál?“ Takový je život. Ale plody VeKy jsou patrné už dnes. Jsou to nesmazatelné stopy v srdcích jejích členů i posluchačů. Jsou to chvíle společných zážitků, tvorby, cestování a vystoupení či natáčení, jakož i účasti na mších svatých a poslechu CD. Je to koneckonců i hrdost na modré tričko symbolizující moje pozvání k
Božímu dílu, pozvání ke službě, která není samozřejmostí a které je třeba dát vše, co umím. Jsou to nezapomenutelné chvíle s naším Pánem uprostřed nás. A Ten nás nenechává na pochybách, že by naší služby nebylo třeba. Za to jsme mu vděční a jak píše Petíšek: b „Pohár vděčnosti nepřeteče!“ /b

b Velký dík /b patří všem, kteří nás po celou dobu provázeli svojí modlitbou. Vaše podpora byla znát. Děkujeme rodičům Jirky a Páji za to, že nám svěřili svůj dům pro naše řádění a za to, že nás stále doprovázejí jako opravdoví „kapelní“ rodiče. Na závěr se omlouvám, jestli jsem některé události vynechal, zapomněl nebo přehodil. Pája mi cestou ze Slovenska říkal, že to nemá být přesný popis, spíš abych zachytil ducha oněch dnů. S pomocí Boží jsem se o to pokusil.

i Tomáš /i