Tobě
Napsáno 12.10.2003
img images/clanky/mentorella2.jpg /img
i Vodu slova mého
Vánkem Ducha laskavého
V hlíny džbán Otce
Vínem naplň srdce /i
Toto čtyřverší je jedním z plodů exercicií, které jsem absolvoval.
Společně s úplně prvními to byly ty nejlepší. Proč? Nekroužili jsme
někde kolem např. jak či jinak žít nebo nežít, ale šli jsme b
přímo za podstatou /b, tedy do vztahu s živým Bohem. Myslím, že jsem
byl velice blízko. Do svého deníku jsem si napsal třeba toto:
i „Nikdy jsem nezažil okamžik prozření, ale mám za to, že jsem byl
velice blízko. To tvrdím s jistotou. Díky, Pane! Zachvacuje mne posvátná
úcta, opojení, závrať. Jen se bojím, že s tím nebudu vědět, jak
naložit v reálném světě. Je to velké tajemství. Vede až ke
zbláznění. (…) Zjištění, že musím být u Boha blízko, tedy svatý,
vede k bolesti, že budu nepochopen. Nepřizpůsobujte se tomuto světu… To
je bolestné. Pak se taky bojím své zrady, že řeknu: Ne, děkuji, to je moc.
Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nade mnou hříšným.“
/i
Každá modlitba jde o něco hlouběji, než bezmyšlenkovité opakování
naučených „básniček“. b Modlitba je vztah /b, prožívání
Jeho přítomnosti, spočinutí v Něm, hledění na jeho tvář, nové
prožívání reality božíma očima: i „Dávám ti, Kriste své oči.
Pak mi třeba řekneš: Vidíš? A já odpovím: Vidím. A zase jindy ti
řeknu: Vidíš? A ty mi odpovíš: Vidím. A tak budeme stále spolu a budeme
vést nádherný dialog.“ /i
A tak jsem stál při exerciciích na skalisku, díval se do dáli. Byla mlha,
tak toho moc vidět nebylo a já se modlil:
i „A tak stojím nad propastí budoucnosti.
Ty mi říkáš: Skoč, plná je mé milosti!
Ale já nic nevidím. Nevidím nic!
A co když? A co až? Proč?
Petře, neboj! A skoč!“ /i
Chtěl jsem ti to napsat, i když to jsou slova velice b intimní /b,
možná by se jim leckdo posmíval, nebo je jednoduše nepochopil, ale doufám,
že to není tvůj případ, že z nich naopak budeš mít velký užitek,
protože b zažíváš něco podobného/b.
A ještě k úvodnímu čtyřverší. Je v atmosféře příběhu z Kány
Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu ve víno. Voda jako symbol lidství,
víno jako symbol božství. V tom příběhu je Ježíš přítomen jako b
správce svatby /b, jako b ženich /b a jako b víno samotné
/b. Jak je to možné? Inu je, ale to je na delší povídání, nebo na
zamyšlení se na tím textem. Všechna naše slova jsou voda, jsou stvořená,
nejsou-li boží, nejsou víno. b Je potřeba je v boží proměnit./b
Duch je ten, kdo posvěcuje, Duch je ten, kdo proměňuje, kdo je onou boží
silou. Otec vdechl Adamovi život. Adama utvořil „z hlíny“. Život je
Duch. Člověk je hliněný džbán. Tato symbolika je snad jasná. b Srdce
/b pak není jen motor pro oběh krve, ale v hlubším pochopení je to
samá b podstata člověka /b.
Teď si stačí jen přečíst ono čtyřverší znovu, b nechat se jím
prostoupit /b, aby se stalo i tvou prosbou o posvěcení, o svatost,
tedy o blízkost a přítomnost Boha.