Janovičky a koncert v Chocni

Napsáno 06.05.2005

b Pátek 22. dubna 2005 /b

Co pátek? Protřel jsem očka a honem ke snídani. Hlavou mi běželo mnoho myšlenek, ale ta první byla VeKa.

Jako vždy všechno na poslední chvíli jsem balil věci, které bylo potřeba vzít s sebou. Nejsem schopen si odepřít ani pět minut spánku, tak si jistě dokážete představit, že z normální chůze na zastávku byl rázem sprint na 100 m. Už aby bylo odpoledne. Dočkal jsem se. Po škole zase rychle na autobus a domů.

Sotva jsem dorazil domů, crrr! To nezvonil budík ani mobilní telefon, ale domovní zvonek. Kouknul jsem z okna a vidím ono známé červené auto RENAULT CAMPUS přezdívané „Beruška“. Jirka je tady! Pěkně (a to opravdu pěkně) narovnal věci do auta a vyjeli jsme. Nejprve nás čekalo přerovnání aparatury na Vesmíru. Když bylo vše přerovnáno, tak rychle směr Luže. Při cestě jsem měl za úkol navigovat. Až na jedno drobné zajetí cesta byla bez problémů. Musím pochválit Jirku, že patří mezi řidiče, kteří umí řídit. Dorazili jsme do Luže, kde se na páteční noc stala místní sokolovna naším domovem. Nás čekal ještě krátký výlet do Janoviček (původní název obce-dnes už pouze kostel), kde se následujícího dne konala skautská pouť. Místní skautka Barča nás doprovodila, aby nám ukázala ono místo. S Jirkou jsme si vše prohlédli, abychom věděli, jak postavit kapelu a aparaturu.

Když jsme se vrátili do Luže, tak už byla „VeKa téměř pohromadě“. Ahoj, ahoj, ahoj, to je lidí. Když jsem se pozdravil s přítomnými lidmi, tak jsem s Hrochem běžel naproti nepřítomným. Co to je??? Na tom fóru si nedělali srandu. Z Páji Nejvyššího byl najednou Pája Nejsestříhanější. To je IMAGE! Pěkný, Pájo.

Aby toho nebylo málo, tak jedna členka kapely nechala v autobuse svou peněženku. Celou sobotu čekala, jestli se řidič ozve na inzerát, který přilepila na dveře autobusu. Řidič nepovažoval lístečky za nevyžádanou reklamu a ozval se. Peněženka se vrátila šťastně ke své majitelce.

Šli jsme se ubytovat do sokolovny, kde už na nás čekala sportovně vybavená místnost, a tak mnozí z nás si neodpustili miniturnaj v házené. Dobrou noc.


b Sobota 23. dubna 2005 /b

…, ale noc byla krátká. V dáli začala hrát flétna (budíček). Bylo ráno, i když jsem daný čas v sobotním režimu považoval za hlubokou noc, musel jsem vstát a jít do sobotního dne se 100% nasazením. Opustili jsme sokolovnu a přemístili jsme se do krásného srubu plného jídla… To skauti zachránili naše kručivé žaludky, které toužily poznat koláče a všechny ty dobroty, které upekl P@j@ & Pája… mnmnmmnm. Po snídani jsme se museli posunout o kousek dál do Janoviček. Zdánlivě opuštěný kostelík obživl a stal se místem společenství.

Nejprve nás čekala instalace aparatury a dopolední zkouška. Slavnostní mše vyvrcholila skautskou pouť (sv. Jiří měl svátek a je patron skautů). Tuto bohoslužbu jsme hudebně doprovázeli. Následoval doprovodný program, který se skládal z přehlídky 4 kapel.

První skupina, která měla takové nástroje jako bubínek kytara, xylofon, triangl, nám ukázala, že všichni stárneme a po nás nastoupí nová generace muzikantů. Jejich průměrný věk 6 let kazil pouze kapelník, kterému bylo něco přes třicet. Vzpomněl jsem si na své muzikantské začátky.

Druhá kapela s názvem b Dilema /b. Jednalo se o kapelu odkojenou na festivalech, bránách a portách, která poprvé hrála v prostředí kostela. Chválila si atmosféru a komunikaci s publikem.

Třetí kapela se jmenovala b Zvrchudrát /b. Jejich hudební nezkušenost způsobila chaos ve zvukové aparatuře, která v určitých chvílích blikala jako vánoční stromeček a nechtěla se mnou vůbec komunikovat. Uvědomil jsem si, že kapela musí dodržovat kulturu na place, protože řezající bubeník, kytarista s vyhuleným kombem, basák, který se ze zvyšující hlasitostí neslyší a neslyší, nepřidají k dobru posluchačů, ale je to na škodu všech. Hráli dobře, ale potřebují ještě trochu uzrát. Tuto kapelu jsem si dovolil pracovně nazvat namísto Zvrchudrát b Přehřátý zesilovač /b. Doufám, že jsem nikoho neurazil nebo nenaštval.

Mezi všemi kapelami byly přestávky, ale nevím, co se dělo venku, protože jsem v přestávkách dělal zvukovou zkoušku s následující kapelou.

Poslední kapela byla b VeKa /b. Myslím, že nemusím nijak obzvlášť komentovat, ale
závěrečná píseň i Chvalte služebníci /i, při které se mohly přidat všechny účinkující kapely, byla vskutku „nářez“. Tím skončila skautská pouť v Janovičkách. Rychle jsme zabalili věci a vydali se směr Choceň. V Chocni nám vytvářel technické zázemí místní kostelník, kterého VeKa vůbec nevyvedla z míry, což mě překvapilo, protože po předchozích zkušenostech, kdy se do kostela
nahrne přes 30 lidí… Dokážete si představit. Večerní zkouška byla bez problémů a už jsme se těšili na trochu spánku.


b Neděle 24. dubna 2005 /b

Už ani nevím, jak se mi podařilo probudit, ale vstal jsem. Snídaně, rozezpívání a honem ke kostelu. Sešli jsme se v kroužku a pomodlili se VeKlitanie jako před každou Bohoslužbou nebo koncertem.

Teď už předávám slovo „Kobilce“, protože přijela v tuto chvíli…