Ježíš je má skála TOUR II

Napsáno 19.11.2006

Nastal obyčejný pátek jako každý jiný, ale pro jedno malé městečko v podhůří Orlických se stal zcela výjimečným, protože se v něm s nastávajícím večerem začala koncentrovat VeKa. Farníci a prostý lid městský možná tušil, že právě začíná třetí a poslední víkendové setkání Veky v rámci šnůry Ježíš je má skála Tour, tentokráte v Třebechovicích pod Orebem. Jak to tam probíhalo vám nyní přiblížím.


b Pátek /b

V odpoledních hodinách se pro mě stavil Jirka s Maruškou. Jeli jsme pro aparaturu. Když jsme dorazili na Vesmír, tak obvyklým způsobem Jirka vyndal všechny věci, aby je tam mohl v zápětí doslova srovnat s laboratorní přesností. Leč věcí bylo o něco více než obvykle, protože nám přibylo do aparatury mobilní nahrávací studio, tak se tam z fyzikální podstaty nauky o pevných látkách prostě nemohly vejít. Po čase Jirka přestal porušovat fyzikální zákony a zbytek věcí nám dovezl P@j@.

Jeje, to je hodin, abychom stihli mši, protože právě mší začínají všechny koncernové setkání VeKy. Na poslední chvíli jsme přijeli k faře. Stála tam již skupinka lidí, která se chystala každou chvíli vstoupit do farní kaple. Hnedle jsme se přivítali a šli na zmiňovanou mši. Když jsme vešli…no všichni stáli u dveří. Já zahlédl jedno, vlastně dvě volné místečka ve předu, pohodlně se usadil a soustředil se. Nějak se mi nepodařilo postřehnout, že jsem obsadil místo paní, která zrovna četla. Když dospívala žalm, tak si šla sednout na své místo, ale tam bylo obsazeno. Ta paní nebyla žádná slabá povaha a stála hodně o své místo, i když židle vedle byla volná. Podívala se na mě takovým pohledem, že jsem málem z židličky spadnul, ale podařilo se mi to ustát a přesednout si na vedle.

Po mši jsme si šli prohlédnout kostel a rozhodnout technické věci jako, kde bude zvukař, kapelník, rozmístění kapely…Prostě, kde a co jak bude. Jistě jste si všimli, že už druhý koncert se ozývali bicí, ale bubeník nikde! Opět jsme ho schovali na bezpečném (zvukově) izolovaném místě v boční místnosti presbytáře, kde si Kubík mohl bouchat dle libosti a neobtěžoval tím mě jako zvukaře ani muzikanti, kteří slyšeli nejenom bicí, ale i sami sebe. To tedy na vysvětlenou, aby si někdo nemyslel, že VeKa začala používat PLAYBACK na svých koncertech.

Jééé, málem bych zapomněl na „krtečka“ a jeho team (Lída Nejmanová), kteří byli naší pravou i levou rukou, …, po celý víkend v Třebechovicích. Tímto jim moc chci za celou kapelu ještě jednou poděkovat. Pánečku – to se to pak zvučí, hraje a zpívá, když se o nás tak hezky starají.

Následoval přesun do multikulturního zařízení s názvem Černý kůň, kde bylo naše zázemí. Navečeřeli jsme se výborných dobrot. V arzenálu byly i buchty od různých maminek členů, farníků a nechyběli ani buchty od paní Kovářové. Následovala „volnější zkouška“, protože Filip nám onemocněl a přijel až další den. Byla zaměřená na zpěv a ještě abych neopomenul málo oblíbené kolečko tentokráte ve zpívající podobě, ale jistě se to většině líbilo. Pak už ani nevím jak, ale bylo nového rána na úsvitě a vítala nás sobota.


b Sobota /b

Je tady snídaně, „krtečkův team“ byl připraven, stoly obloženy všemožnými dobrotami. Z davu se ozvalo: „Kdo si dáte kafe?“. Zvednul se les rukou. To se nedivte, když má člověk vydat tolik energie, aby byl soustředěný a podával obstojný výkon se sníženým spánkovým režimem. Po snídani jsme se pustili vesele do práce – a že jí nebylo málo. Sobotní dopoledne se zkoušelo odděleně. Dělaly se některé nové věci. U muzikantů nevím, co se dělo, ale u sboru panovala dobrá nálada. Odpoledne zase vládla tvořivá nálada, i když jsme byli všici trochu unaveni. Večer mezi nás zavítali mladí z farního spolča a zahráli nám dlouhou, obsáhlou a vtipnou scénku. Nevzpomenu si, jak se jmenovala, ale osobně jsem ji nazval: „U nás to prostě žije, aneb realita v Třebechovicích“. Samozřejmě od nás sklidili zasloužený potlesk za takový herecký výkon. Přesunuli jsme se na večerní mši, kterou jsme prožili s farníky v místním kostele. Večeře a pak generální zkouška na nedělní mši a koncert. Postavilo, nazvučilo, vyzkoušelo, všechno šlo bez velkých obtíží. Zvuk byl výborný, ale čas se již schyloval ke spánku, tak jsme se opět přesunuli do multikulturního zařízení. Jelikož někteří chtěli využít onu multikulturnost Černého koně, zasedli na chvíli dole v hospůdce. Další skupinka povídala nahoře a likvidovala mraky dobrot při čaji, sportovci si dali na dobrou noc sálový fotbálek.


b Neděle /b

Neděle byla už trochu ve shonu. Nasnídat a do kostela, připravit se na doprovod slavnostní nedělní mše. A zazvonil zvonek, ale nebyl ničemuž konec, ale začátek. VeKa v presbytáři spustila a do kněžiště vstupoval průvod. Muselo to být pro místní zajímavé bez varhan, ale za to s živou kapelou, která byla součástí liturgie jako obvykle při našich víkendových návštěvách ve farnostech, ale nedali to nějak obzvlášť najevo.
Zdá se mi, že pořád píšu o jídle, ale obědvali jsme…

Poslední chvíle před koncertem, vše připraveno, stáli jsme u bočního vchodu a měli takový zvláštní pocit, protože to byl poslední koncert Kuby – bubeníka a Lukáše – klávesáka, ale o to víc jsme se těšili, že si pořádně zahrajeme. Lidi již netrpělivě čekali a my nastoupili písní Bůh je síla má. Zaznělo i pilotní dílo celého turné s odpovídajícím názvem Ježíš je má skála a mnoho dalších rychlých i pomalých songů, které byly prokládány zajímavou moderací, která posluchače vedla i k určitému zamyšlení nad texty písní, které doprovázíme. Teď, abych to shrnul. Přišli mrňata, mladí, staří, pařani i lidé, kteří jen poslouchali, hudebníci, zpěváci, ale i laici.
Myslím, že se publikum dobře bavilo a mnozí zcela jistě našli i poselství našeho turné.