Sborová zkouška na Vesmíru

Napsáno 02.03.2007

Je to moje úplně první zkouška s VeKou. Celý týden před tím se nedočkavě těším a konečně přijde pátek večer. Taťka mě veze do Červeného Kostelce a odtud pokračuji v autě tety Lídy Štěpánové spolu s Liduškou Š., Markétkou W., Kristýnkou M. a Honzou P. do Deštné na Vesmír.

Jakmile projedeme kolem kostela sv. Matouše, naplní mě nepopsatelná radost… Přivítáme se s týmáky a ostatními VeKáči a následují skvělé palačinky k večeři. Asi ve 21 hodin začíná rozezpívání. Rozdělíme se na dvě skupinky a postupně se vystřídáme u Terezky, která nás mj. učí nový kánon a u Jirky, který s námi procvičuje např. výraz při zpěvu. To je pro dnešek skoro vše – blíží se už půl dvanácté… Ještě se všichni sejdeme v krbovce, kde pronese krátkou řeč kapelník Filip a představíme se. Den zakončujeme společným poděkováním Pánu.

Je sobota, sedm hodin ráno, a já se probouzím – kupodivu sama od sebe. Po budíčku a po zacinkání zasedám s ostatními ke snídani. Pája řekne program na den pro „zbytek světa“. Náš program je jasný: po rozezpívání u klavíru se přesuneme do krbovky, která se stala naším nahrávacím studiem. Krátce se pomodlíme a rozestavíme se ke čtyřem mikrofonům, abychom začali pod vedením Filipa (s jeho novou „taktovkou“ – štětcem ;-)) zpívat. Samozřejmě nezpíváme jen tak: hned u dveří krbovky je aparatura, u které sedí náš zvukař – Ondra a taky režie – Terezka a Jirka. Ondra nám ke zpěvu pouští nahrávky kapely z posledního koncertu a zaznamenává náš zpěv z mikrofonů. Režie neustále radí, jak máme doladit jakékoliv chybičky, které slyší.

A co děláme, když zrovna nezpíváme? Při přestávkách vždy všichni spěcháme napít se čaje – já jsem ho za ten víkend musela vypít snad hektolitr! Po obědě máme skoro povinnou krátkou vycházku ven, kterou já ovšem absolvuji až večer.

Před večeří slouží p. Vítek Horák mši (zastupuje otce Tomáše, který tento víkend tráví na Diecézním fóru mládeže v HK). Po ní večeře a opět zkoušíme a ve 22 hodin za námi do krbovky přijde „zbytek světa“ a Pája s foťákem. Na písničce „Bůh je síla má“ jim názorně předvedeme, jak taková naše zkouška probíhá. Oni nám zase shrnou, co celý den dělali a předvedou krátkou scénku z nádražního prostředí. Poté se všichni odebereme na společenku, kde modlitbou končíme den.

V neděli ráno nás Filip probouzí zpěvem a hrou na kytaru už v sedm hodin, protože za půl hodiny začíná mše. Nasnídáme a jdeme rychle pracovat a až do oběda pracujeme na písničce „Řeka radosti“. Vůbec se mi nechce zamávat našemu nahrávacímu studiu, ale čas je neúprosný (a po pravdě řečeno, nevím, jak dlouho by ještě vydržely moje hlasivky) – deset z nás má odjet autobusem ve 12:45 a to ještě o půl jedné sedíme u oběda! Naštěstí nás Pája a Filip vezmou dolů do Deštné autem, a nejedou, jako kdybychom jeli trasu Vesmír – Deštná, ale spíš Rallye Paříž – Dakar; takže na autobus ještě chvíli čekáme.

Když asi o půl třetí dorazím domů, připadá mi, jako by to bylo teprve před pár minutami, co jsem odtud na Vesmír odjížděla. Jsem hrozně ospalá, a tak si jen vyřídím pár neodkladných věcí a jdu hned spát, plná dojmů z nádherného víkendu.

Moc se těším na další zkoušku – a celé Vece za vše děkuji!!! :-)